Výpisky z publikace Čakovice, historie obce a okolí; Sládeček Jan, 1992
(zaměřeno na Přezletice a obce sousední + údaje regionálního charakteru - Brandýsko)v roce 1612 byly na Brandýsku jen 2 fary katolické
roku 1625 byli poddaní přinuceni, aby přistoupili na katolickou víru. Shromáždili se ve velkém počtu pod bílými prapory se zlatými kalichy. Správce panství brandýského jim sliboval, že jejich přistoupení k víře katolické se odkládá až do dalšího nařízení. Lid se však nedal těmito sliby uspokojit. Výsledek manifestace neznáme. Dle některých zpráv byli účastníci rozehnáni a potrestáni
Čakovice i sousední obce byly uprostřed rozmístěných posádek císařského vojska, které leželo r.1621 v Praze, Kostelci nad Labem a Brandýsu. R.1631 obsadili Sasové Brandýs a drancovali v širokém okolí. Totéž se opakovalo v r.1634
největší zlo pro Čakovice i okolí přinesli však Švédové, kteří 26.56.1639 přešli brod mezi Kostelcem a Brandýsem a 2.6.1639 se zmocnili Brandýsa. Osm císařských pluků svedlo se Švédy bitvu. Císařští ustoupili ku Praze, sledováni Švédy. Ti byli opět zatlačeni ku Brandýsu, kde se 26.000 švédských vojáků opevnilo. Pokusili se ještě o jeden útok na Prahu, byli však odraženi a 19.8.1639 se stáhli opět do Brandýsa. Útok císařských byl v březnu 1640 odražen. 20.3.1640 jsou již císařští vojáci v brandýském zámku, a to až do r.1648. Švédové přicházejí opět od Litoměřic, dobývají Brandýs a táhnou opět na Prahu právě v době, kdy je uzavřen Vestfálský mír. Rokem 1648 končí Třicetiletá válka.
z výše uvedeného vyplývá, že v okolí docházelo neustále k přesunům tisícových armád. Zásobování potravinami pro vojáky i koně se provádělo loupeží, při které se každý snažil ještě obohatili osobně. Kradlo se na polích i v domech. Sedláci utíkali z gruntů, které pustly. V Malém Brázdimi nebyly obsazeny ještě v roce 1654 a ve Sluhách byly grunty i chalupy opuštěny ještě v roce 1670. Tam byla též od Švédů zbořena tvrz. Totéž provedli v dobách války ve Velké Brázdimi, kde měli upálit i lidi, které tam dříve zahnali a uvěznili. Farní kostel v Třeboradicích byl od vojska zbořen, grunty opuštěny. Od Švédů byly Sluhy (ale jistě i vesnice v okolí) vypáleny, obyvatelé pobiti, pokud se nezachránili útěkem. Švédové řádili krutě. Sami se chlubili, že za 1 rok vypálí v Čechách 6000 měst, vsí a dvorů. Dochovala se i zpráva, dle které hovorčovický ovčák zachránil své stádo před vojáky tím, že ovce ukryl v místním kostelíčku. Ten se potom dlouho nazýval „ovčí kostel“.
po válce zůstaly obce rozbořené a vylidněné. Jen těžko a pomalu se probouzel život vesniček. Například vylidněné Sluhy obsadilo panstvo lidmi z Přezletic, Mratín lidem z Lukovce a Brázdim lidmi až ze Slezska.
v r.1713 řádil v Čechách mor. Muselo zemříti mnoho čakovických občanů. Byli pohřbeni na hřbitově u kostela a to bez ohledu, platil-li zemřelý poplatek kostelu či nikoliv. Služský farář Pubal zjistil, že v Mratíně od 5.září do 13.listopadu r.1713 na mor zemřelo 45 lidí. Byla to asi jedna třetina obyvatel Mratína. Řád jesuitů musel přivést do Mratína nové osadníky.
proti dědičce Marii Terezii se spojil bavorský vévoda Karel Albrecht s králem pruským, saským, sicilským, francouzským a španělským. Již v listopadu r.1740 obsadila cizí vojska i okolí Čakovic. Líbeznický farář zapsal: „u nás bylo zle pro veliké daně a furáže, ale za Labem bylo čtvernásobně hůř. Lid zděšeně utíkal ze vsí do lesů, dělal si záseky, a tam se i v zimě ve dne v noci při ohni skrýval.“
Francouzi zřídili v r.1742 v Líbeznicích poštu. Ještě koncem t.r. se dali na pochod ku Praze. V říjnu rabovali ve Sluhách a Mratíně, v listopadu v Mírovicích a Hovorčovicích. Co zbylo po Francouzích, dobrali císařští. V r.1744 řádili v okolí zase Prušáci.
podle císařského nařízení museli poddaní odevzdat ročně 12 hlaviček vrabců, aby vrabce vyhubili – bylo to r.1750. Ten rok se také mnoho psů „pominulo“. Mnoho pokousaných lidí zemřelo. Lidi vycházeli ze svých příbytků jen když byli ozbrojeni silnou holí.
Sedmiletá válka (1755-1763) přinesla opět bídu a neštěstí. Nejhorší zde byl r.1757 – válečný. V dubnu t.r. táhlo císařské vojsko od Kostelce ku Praze a vyhodilo most přes Labe do povětří. O měsíc později to samé provedla jiná část císařského vojska v Brandýsu. Prušáci, kteří dorazili k Labi, zhotovili most nový a již v květnu obsadili oblast od Brandýsu až ke Sluhám. Začalo pustošení všech vesnic. 6.května zavířily bubny u Sluh a celá pruská armáda se dala na pochod ku Praze. Střelba byla slyšet od Vysočan až ke Kolodějím. Raněných a padlých Prusů bylo asi na 40.000 mužů. 10.května táhlo 22.000 Prušáků zpět k Brandýsu. 11.května rabovali ve Zdibech, Pakoměřicích a Měšicích. Sebrali ještě 43 koní, 160 ks hovězího dobytka, 300 ovcí a 3300 str. obilí. Část jejich armády ležela 13.května v Hovorčovicích. Odtud podnikali loupežné výpravy do okolí. Kradli lidem šaty, dobytek i potraviny. V červnu zvítězilo císařské vojsko u Plaňan a Prušáci odtáhli.
velká bída byla v r.1770. Mrazy trvaly až do Velikonoc. Ptactvo zmořené zimou a hladem létalo do stavení. Ozimy vymrzly. Na jaře se nedalo síti, pole byla podmáčena, někde vyrážely prameny. Dobytek padal hlady, lidé jedli otruby, lebedu i maso chcíplého dobytka. Řádily nemoce, všechny obce měly velikou úmrtnost. Od té doby se začaly pěstovat brambory. Dříve se zde mimo obilí pěstoval hrách, proso i čočka. Předkové odmítali brambory sázet, přestože jim to vrchnost nařizovala. Byly přivezeny do Evropy v 16.století z Ameriky, v Sasku se začaly pěstovat již v r.1717.
r.1774 žádali poddaní zrušení roboty. Doručovali své žádosti císaři Josefovy II. do Prahy. Nejsou důkazy, že se této akce zúčastnili i poddaní z Čakovic. Jisté však je, že poddaní pakoměřického panství žádost doručili.
povstání selského lidu z východních Čech se do Čakovic a okolí dostalo již v březnu r.1775. Vzbouření sedláci, ozbrojeni holemi, šli do Prahy pro svobodu. Vyzývali lid na vesnicích, aby se k nim připojil. V hospodách bylo vypito všechno pivo. V Praze byli vehnáni do Invalidovny a 4 původci vzpoury oběšeni. Farář líbeznický dokládá: „Mnozí byli potahováni do Prahy na examen z Líbeznic, Mratína, z Měšic a jiných vsí, kteří při té rotě byli a škodu činili.“
v letních měsících r.1813 vyla v okolí ruská vojka. Služská kronika datuje jejich příchod na 16.srpna. Přesunovala se k Lipsku, kde byla svedena bitva v říjnu.
v r.1832 byly Čakovice dle historika Sedláčka přikoupeny ke Ctěnicům. panství byla spojení zboží čakovického a ctěnického.
roku 1849, dne 16.12. koupil statek Čakovice, Ctěnice i Miškovice Alexander Schoeller, velkoobchodník z Vídně.
r.1844 vydal v Praze topograf Johann Gottfried Sommer popis Čech. Dle soupisu hospodářských zvířat pravděpodobně již v r.1837:
Celé panství tvořilo:
zboží Ctěnice, k němu patřily vesnice: Ctěnice, Předletice s dvorem Zlatý kopec, Sluhy a mlýn v Podolánce
zboží Čakovice – vesnice Velké Čakovice
Obyvatelů bylo v celém panství 1290, z toho 3 rodiny protestanské a 4 izraelské. Obživu poskytovalo hospodářství, jen u několika obyvatel řemeslo. Půda byla nejlepší u Sluh, s hlubokým nejlepším humusem. Nejvíce se zde dařilo obilninám, luštěninám krmivům a bramborám. Stav hospodářských zvířat, které vlastnila vrchnost i poddaní: 89 ks koní, 334 ks hovězího dobytka, 1511 ks ovcí, 154 ks vepřů, 56 ks koz a 23 včelstev. Hospodářské dvory vlastnila vrchnost ve vlastní režii ve Ctěnicích, Sluhách a na Zlatém kopci. Sluhy i Čakovice měly své ovčíny. Robota poddaných byla u zboží Ctěnice 2496 dnů, potahem dvojpřípřežným a 2244 dnů ruční práce, u zboží Čakovice 312 dnů potahem trojpřípřežným a 241 dnů práce ruční a sekání. Stav zajíců a koroptví byl podle tehdejších měřítek bezvýznamný. V bažantnici bylo několik divokých bažantů. U Sluh se těžil výborný stavební kámen. také vršek Zlatý kopec měl k těžbě vhodný kámen pro stavby. V panství byli 3 šenkýři, 1 sládek, 3 mlynáři, 3 kováři, 11 krejčích, 8 ševců, 3 truhláři a 2 povozníci. Ve Ctěnicích 1 porodní bába.
v r.1866 se v obci usídlili Prusové a bydleli zde. Také kronika obce Sluhy potvrzuje přítomnost Prusů v jejich obci.
v polovině 19. století bylo Kouřimsko rozděleno na 87 panství. Ctěnice – rozloha v jitrech 1810 – 5 obcí, Vinoř – 5340 – 10 obcí. (staré katastrální jitro mělo 56,028 a, nové jitro 45,383 a).
v r.1715 vymřela obec Kbely na mor. Hrabě Thůn přivedl nové osadníky – Němce z Děčína.
v r.1788 měly Kbely 57 domů a většina lidí mluvila ještě německy.