Dřevčice
Historie
Dřevčice jsou ves dávného původu, již r. 1052 Břetislav I. daroval kapitule Boleslavské. Později měla tu plat stálý kapitula řečená, vedle ní však i kapitula hradu Pražského. Také tu vzniklo vladyctví s tvrzí v severozápadním konci vsi, na níž ve XIV. st. seděl Jindřich z Merova, odjinud z Bělé, který r. 1382 prodal s dovolením krále Václava IV. tvrz s tím, co měl v Dřevčicích a Popovicích, za 2750 gr. č. Petru biskupu Olomouckému, ale zboží uchvátil Aleš z Cimburka a držel až do r. 1392. R. 1397 zemřel na tvrzi zdejší Mikuláš biskup Olomoucký. Biskupové vzdálených Dřevčic pronajímali - tak kol r. 1400 byl tu nájemcem Beneš z Choustníka, později dávali v zástavu. Od roku 1422 držel Dřevčice zástavou Jan z Chotěmic na Fürstenštejně, který získal některá zboží kapituly Boleslavské, zvláště částky zašlé vsi Leblovic, a uchvátil i plat, příslušný kapitule hradu Pražského, načež r. 1437 postoupil zástavní spravedlnost svou Jetřichu Tluksovi z Vrábí, jmenovitě
"tvrz Dřečice s dědinami …, rolí, s rybníky, s lesy, s luhy v Leblovicích a v Hošti, s lukami, s rybáři, s tóněmi na Labi, s vinicí se vším v Dřevčicích a druhú v Popovicích i s lidmi úročními … v tých všech …, i s tím platem kněžským, ježto k Starému Boleslavi přísluší neb na hrad Pražský."Ke zboží Dřevčickému příslušely tudíž Popovice na větším díle, pak tůně a luka na pravém břehu Labe, v nynější Hoštce a tak zvaném Vrábsku proti Martinovu. Roku 1444 schválil Pavel, biskup Olomoucký, zástavu Jetřichu Vrábskému i synu jeho Janovi. R. 1453 zapsány Dřevčice synu Jetřichu Divišovi, pak Janovi st. a Janovi ml., strýcům Vrábským z Vrábí, r. 1469 králem Jiřím zapsána část sirotkům po Janovi ml. z Vrábí. Za okolností neznámých, snad získáním podílu zboží někdy kapituly Boleslavské, připadl jeden dvůr kmetcí k panství Brandejskému, s nímž r. 1547 byl postoupen králi Ferdinandovi. Václav z Vrábí, nejstarší ze sirotků po Janovi ml., hospodařil na Dřevčicích až do r. 1506, po něm bratr Hynek Vrábský z Vrábí až do r. 1531. V tituláři z r. 1534 jmenují se Hynek a Jan Vrábský z Vrábí na Dřevčicích. Jan nabyl po r. 1547 i statku Vrábského a zůstavil Dřevčice synu Karlu Vrábskému z Vrábí, za něhož císař Maxmilián pokusil se získati Dřevčice od biskupa Olomouckého, ale bez výsledku. Karel zemřel r. 1570, načež bratr jeho Hynek spojil opět Dřevčice s Vrábím. Císař usiloval od r. 1574 získati panství Vrábského trhem, což se teprve r. 1584 podařilo Rudolfu II. Od té doby Dřevčice byly příslušenstvím panství Brandejského.
Dne 20. září r. 1809, "v čas velikého větru znamenitá ves Dřevčice vyhořela, celá kromě chrámu, fary a zvonice".
Farní chrám sv. Bartoloměje byl původně malý románský kostelík s polokruhovou absidou, malou obdelníkovou lodí a průčelní čtverečnou zvonicí, k němuž za dob ranné gothiky přistavěn větší chrám gothický se čtverečným presbyteriem a maličko větší i širší lodí. R. 1384 odváděl farář dvakrát v rok po 21 gr. č. desátku papežského.
"Dědiny vorné kněžské bylo v sedmi kusech 20 kop záh. Ty dědiny - čte se v urbáři z r. 1651 - drží sousedé z Dřevečtí a Popovští na třetinu … Desátku ze vsí Dřevčic a Popovic platí: žita 1 kopu 10 mandel 11 snopů, pšenice 1 kopu 16 mandel 2 snopy, ječmene 1 kopu 5 mandel 6 snopů, ovsa 1 kopu mandel 12 snopů. Melichar, nyní Mikuláš Vaňků (nyní č.11) platí knězi za koření k posvícení 1 kopu gr. míš. Louka od téhož záduší nachází se pod rybníkem Cvrčovským, z kteréžto se faráři Dřevčickému víc neb míň ročně platí okolo 3 kop gr. míš. Mají k témuž záduší za lidmi osadními krávy zádušní, z kterýchžto se po 1 libře vosku anebo 20 gr. míš. ročně platí. Z městečka Jenštejna platí desátek na zrně žito a ječmen, každěho po 11 str. 3 věrtelích …"Nad rybníkem Netušilem patřily k záduší Dřeveckému 3 kopy 5 záh., nad Hrušovem 2 kopy záh. rolí. Vedle Dřevčic přifařeny byly původně ještě Popovice, Jenštejn a Vrábí. Z farářů předhusitských znám kněz Jan, po jehož úmrtí v roce 1397 povolán Mikulášem, biskupem Olomouckým, kněz Jiří z Kroměříže. V XVI. stol. ustanovováni byli pány Vrábskými za faráře knězi podobojí. Roku 1579 ukládala konsistoř pod obojí knězi Janu Táborovi, faráři v Dřevčicích, aby se proti vůli své z fary Dřevecké o sv. Jiří jistě do Prahy k sv. Michalu přestěhoval. Nástupcem jeho stal se kněz Adam Benešovský. Když r. 1584 statek Vrábský byl spojen s panstvím Brandejským, byla právě uprázdněna i fara Dřevčická a tu arcibiskup jménem císařovým ustanovil farářem kněze Františka, strany pod jednou, ale nový farář srazil se záhy i s hejtmanem Brandejským i s osadou. Téhož roku 1584 21. října podával hejtman Mamingar z Lochu arcibiskupu zprávu o příchodu kněze Františka Rakovnického do Dřevčic na faru, dodávaje, že vtírá se kněz osadníkům, kteří nemohou ho vychovávati pro veliké desátky, i radil, aby byla fara Dřevčická se Svémyslickou spojena. Zároveň oznamovaly obce Dřevecká, Jenštejnská a Popovská hejtmanu, proč kněz František nemohl v neděli slovem Božím přisluhovati, a prosily rovněž o připojení k faře Svémyslické. Osadníci vůbec chovali se proti faráři nepřátelsky. Hned prvou neděli odešel rychtář pryč s kostelníkem a klíči, při čemž ohlašoval, že chtěli faráře od konsistoře pod obojí, ne od arcibiskupa, a připojení ke Svémyslicům přáli si osadníci proto, že se Svémyslický farář klonil k Českým bratřím. Arcibiskup podržel vrch a nový farář Dřevecký, Valentin Polonus Poličský, spisovatel některých traktátů theologických v jazyce české, prokazoval jemu poslušenství a roku 1591 ucházel se k svému zlepšení o přisluhování v Zápech. Odešel brzo potom ze Dřevčic a arcibiskup chtěl ustanoviti jeho nástupcem kněze Prokopa Jeníka, ale Brandejský hejtman Jan Černohorský z Počernic tomu odpíral, podotýkaje, že záduší nestačí, obec pak souhlasila, aby přisluhoval farář ze Svémyslic. Teprve roku 1593 jmenuje se farář Ondřej Písecký, arcibiskupem dosazený, ale nepobyl tu dlouho, neboť již r. 1597 znova o faru Dřeveckou bylo jednáno. Arcibiskup vytýkal hejtmanu Kašparu z Milštejna, že na faru usazuje kněží nepořádné, tj. pod obojí, hejtman však proti výtce se bránil a udával, že se ve Dřevčicích jakýsi kněz bez vědomí rychtáře a sousedův usadil, jejž on hejtman ihned vybyl, a navrhoval do Dřevčic kněze Víta Victricia, jenž také ustanoven byl a ještě r. 1600 ve Dřevčicích se připomíná. Mělť tehdy rozepři se sousedem Brandejským Pavlem Matějíčkem, že tento nedodržel smlouvy o prodeji obilí, že porušil desátkův, když mu farář v jeho potřebě nechtěl peněz půjčiti, a že tudíž stížnost arcibiskupovi jest nespravedlivá. Vít byl v Dřevčicích farářem po 11 let, po něm po dvě léta kněz Mikuláš, a pak po čtyři léta kněz Adam Chytropaeus. Poslední farář předbělohorský byl od r. 1613 Jan Coccinus Hradecký, z Dobřenic, jemuž však již r. 1614 byla nabízena fara Svémyslická. Coccinus zdráhal se z důvodů, jež písemně arcibiskupovi vyložil. Byl tu farářem ještě r. 1616, jakož vidí se žalob jeho, že se zádušní polnosti u Hrušova na vyrábění cihel kazí. Odtud byla fara Dřevecká spojena s děkanství Brandejským, farní dům však nezůstal pust, jakkoli přítel i nepřítel ves hubili, nýbrž byl ještě před r. 1660 nově zbudován, když děkan Brandejský ve svém sporu s obcí mohl hroziti, že Dřevčic přesídlí.
Roku 1671 popisují se chrám a fara takto:
"Chrám Dřevecký … od kamene zbudovaný, uvnitř vybílený, střechu má šindelovou, na stavení věžka velmi stará, pádem hrozící. Při chrámě jest kamenná věž, zcela bez střechy, nejsoucí s to, aby snesla zvony, proto pro tři zvony zřízena zvonice dřevěná … na pokraji hřbitova. Oltáře tři neposvěcené. Fara nedávno po přestálé válce z kamene obnovená, skládá se ze dvou světnic, dvou světniček, kuchyně, střechu má šindelovou."Roku 1695 zbudována při silnici k Brandejsu vedoucí, zděna zvonice nákladem záduší. Rok před tím zbudována na místě věže kostnice. R. 1784 založena lokálie, Vrábí ale zůstalo při děkanství Brandejském. R. 1856 povýšena lokálie na faru. Duchovními správci byli: Jan Schleger 1784 až 1794, Josef Čermák 1795 až 1810, Bernard Hutter 1810 až 1820, Jan Klika 1820 až 1830, Jan Přibila 1830 až 1849, František Rokos 1849 až 1852, František Vild 1852 až 1870, Alois Bednařík 1870 až 1877, Jan Urban 1877 až 1881, Antonín Homolka 1881 až 1887, František Lehečka 1887 až 1901, od r. 1901 Josef Horák.
Tvrz Dřevecká stála tam, kde jest nynější sýpka vrchnostenská. V urbáři z r. 1651 praví se: "Tvrz Dřevčice a při ní dvůr a ovčín, to vše v spodcích od kamene vystavený a dosti rozšířený se nachází." R. 1651 ještě tudíž tvrz Dřevecká byla v dobrém stavu. Bylať r. 1630 se dvorem, ovčínem, špejchary, chlévy pro dobytek, pěti stodolami a konírnami do základu vyhořela, ale ihned byla i s dvorem znova vystavěna; dříví potřebné připlaveno z panství Pardubského, na tvrz, ratejnu, konírny a komory dvě kopy a 30 kmenů. Tvrz byla kryta šindelem a r. 1638 bylo již opět potřebí hřebů k zapobíjení. Odtud zprávy o tvrzi přestávají.
Dvůr Dřevecký měl původně rolí orných 9 lánův a 4 kopy záh., po připojení dvora Jenštejnského a rolí od zašlého dvora Vřesku nebo Vřísku 15 lánův a 8 kop záh., r. 1748 1170 str. Osévalo se na zimu pšenice 216 str., žita 102 str., na jaro ječmene 180 str., ovsa 138 str., hrachu 20 str.
"Ty obojí dědiny vzdělávají se šesterým potahem koňským, které se při tomto dvoře chovají. Při témž dvoře může se chovati dobytka: krav dojných 45, jalového 25, ovec bahnic přes léto přepásti a na zimu zavříti se může 1000 …, svinského 40. Naproti témuž dvoru jest zahrada šafranice, na nížto se vaření seje. Vedle té zahrady jest chalupa ovčácká, v kteréžto ovčák své bydlení má … Pod týmž dvorem jsou 3 sádky na vodě pramenitý, v nichž se nemálo ryb chovati může."V ovčíně, jejž spravoval mistr ovčácký, přechováváno ještě r. 1748 800 bahnic. V neděli po Božím Těle roku 1761 byl ovčín Dřevecký bleskem zapálen.
Podle vsí, tu kdež slove "V chobotech", byl panský rybník na kapry, do nhož se tříletý plod na dvě tepla sázel, pro 40 kop kaprův.
Grunty
Když roku 1777 rozdělen zdejší panský dvůr, ponechalo si panství sýpku, zřízenou z bývalé tvrze,a ovčín, nyní č.20. Dvorské stavení s konírnami a stodolami a s 350 měřicemi rolí darovala císařovna Marie Teresia přednostovi administrace komorních panství Josefu Karlu Schmidtovi, kteréž darování císař Josef II. r. 1781 potvrdil. Tak vznikl emfyteutisovaný dvůr, který r. 1782 koupil Josef Novák. Následovali: r. 1809 Josef Galaš, 1810 Jiří Heřman, 1832 Václav Milner, 1835 dědicové Františka Hromady, 1837 Jan Martin, 1848 Jan Martin, 1889 Štěpán Hypša, 1906 Jaroslav Hypša.
Z pozemků dvorských povstalo dále sedm živností emfyteutických a sice č.21 s 85 měřicemi, č.22 s 62 měřicemi, č.24 s 31 měřicemi,č.25 s 28 měřicemi a č.27 s 42 měřicemi rolí. Největší z těchto živností, někdy č.1, nyní č.29, o 98 měřicích rolí, jest bývalý čeledník dvorský, již držel r. 1777 Jan Záruba, 1796 Jan Záruba, 1842 Jan Záruba. 1877 Václav Záruba, 1889 Karel Erazim, 1894 Anna Marie Zárubová. Část pozemků dvorských ponechána v držení panství a nyní se pronajímá.
Gruntů poplatných bylo původně 16, a sice:
- Purkr. č.1, krčma a kovárna, nyní č.18, r. 1615 o 2 kopách 35 záh., r.1703 o 3 kopách rolí, s úrokem o sv. Jiří 2 kop 36 gr., o sv. Havle 6 kop 19 gr. míš., slepic 20, vajec 2 kop, držel Jan Jedlička, 1580 Jakub Sejkora, 1615 Jan Vorel. Ve válce třicetileté byl na stavení zbořen, až r. 1652 jej ujal Jan Svoboda, 1663 Jan Šulc, 1681 Jiří Svoboda, 1703 Václav Vokálek, 1726 Jan Hůlka, 1767 František Hůlka, 1771 František Špaček, 1796 Josef Hůlka, 1820 Josef Weis, 1832 Josef Brdlík, 1843 Josef Brdlík, 1849 Josef Vrba, 1884 Václav Hojka, 1896 Josef Dlouhý.
- Purkr. č.2, nyní č.17, r. 1615 o 10 kopách 53 záh., r. 1709 o 10 kopách rolí, s úrokem dvakráte v rok po 3 kopách 26 gr. míš., 20 slepic, 2 kop vajec, držel Kříž Starý, 1593 Petr Pliháček jinak Pardubský, 1615 Jan Novák jinak Dvořáček, 1616 Matěj Jakš, 1621 Matouš Novák, 1626 Urban Čech, za něhož byl od vojáků spálen, takže toliko místo pozůstalo, r. 1644 Šimon Trojan švec, 1653 Václav Beránek, který jej znova vystavěl, 1678 Martin Sukdolský, 1681 Vilém Svoboda, a když tento r. 1684 odešel do Svémyslic, Jiří Silný, 1687 Pavel Kunštát, 1693 Jiří Vranský, 1709 Václav Vokálek, 1717 Jakub Hradecký, 1742 Jan Hradecký, 1747 Václav Hradecký, 1789 František Hradecký, 1811 František Hradecký, 1826 Josef Šulc, 1847 Josef Mašanský, 1882 Jan Záruba, 1908 Josef Hadrbolec.
- Purkr. č.3, nyní č.16, r. 1617 o 5 kopách 10 záh. rolí, s úrokem dvakráte v rok po 2 kopách 40 gr. míš., 24 slepic, 2 kop vajec, držel Adam šafář, r. 1617 syn jeho Martin, 1650 Václav šafář, 1681 Martin šafář, 1691 Vít Doležal, 1719 Václav Šafařík, 1739 Jiří Veselý, 1747 Josef Šafařík, 1777 Josef Záruba, 1793 Jiří Pekař, 1822 Marie Slavíková, 1829 Josef Kutina, 1839 Tomáš Tybl, 1844 Václav Barák, 1849 Jan Uzel, 1869 Anna Uzlová, 1870 Václav Uzel, 1875 Antonín Doktor, 1893 Josef Doktor.
- Purkr. č.4, nyní č.15, r. 1615 o 15 kopách záh. dědiny, s úrokem dvakráte v rok po 2 kopách 17 gr. 4 d., 4 slepic, 20 vajec, držel Jan Duchek, 1569 Jan Tesař, 1612 Jakub Vaňků, 1615 Bartoloměj Straka, 1630 Jan Mužíček, 1644 Jan Bílek, který z gruntu ušel, 1657 Matěj Nápravník, 1662 Matěj Šťastný, 1679 Václav Vítků, 1687 Jan Hošek, 1723 Pavel Hošek, 1760 Josef Čurda, 1806 Jan Čurda, 1822 Václav Zahradník, 1838 Karel Rohn, 1840 Václav Ložek, 1854 Jan Blažek, 1877 Jan Blažek, 1886 František Blažek.
- Purkr. č.5, nyní č.13, r. 1662 o 10 kopách záh. rolí, s úrokem dvakráte v rok po 1 kopě 30 gr. míš., 6 slepic, 1 kopy vajec, držel 1579 Matěj Kříž, také Křížek Soukup zvaný, Adam Mazanec, 1644 Krištof Srbek, za něhož byl ohněm zkažen, 1649 Bartoloměj Straka, 1664 Daniel Eberhart, jinak Lajtenant, 1682 Václav Hošek, 1697 Jan Peška, 1725 Václav Peška, 1734 Josef Dyrychtr, 1740 Václav Záruba, 1783 Josef Záruba, 1821 Josef Záruba, 1826 Josef Turek, 1836 Václav Slabihoudek, 1856 Václav Záruba, 1875 Václav Záruba.
- Purkr. č.6, nyní č.11, r.1614 o 5 kopách záh. rolí, s úrokem dvakráte v rok po 1 kopě gr. míš., 2 slepic, 20 vajec, držel Melichar, 1601 Matěj Prošků, 1614 Jan Krejčí, 1649 Mikuláš Vaňkův, 1677 Václav Svoboda, 1684 Jiřík Silný, 1687 Pavel Kunštát, jinak Kopecký, 1697 Pavel Kopecký, 1743 Václav Kopecký, 1767 Václav Kopecký, 1774 František Hradecký, 1793 Jan Hradecký, 1822 Jan Čurda, 1844 Václav Kohout, 1862 Václav Hradecký, 1877 JUDr. Josef Hradecký, 1887 Václav Hradecký, 1910 Jan Záruba, 1891 Václav Topol.
- Purkr. č.7, nyní č.12, r. 1615 o 6 kopách záh. rolí, s úrokem dvakráte v rok po 1 kopě gr. míš., 2 slepic, 20 vajec, držel Jan Vlček, 1585 Svatoš, 1613 Jiřík šafářů, 1615 Martin Pardubský, 1638 Bartoloměj Straka, 1649 Václav Vítkův, 1661 Matěj Šťáska, po něm Jiří Svoboda, 1703 Tomáš Novotný, 1734 Jakub Novotný, 1773 Jan Novotný, 1823 Jan Novotný, 1826 Matěj Šimáček, 1837 Anna Preislerová, 1840 Václav Šulc, 1850 Josef Kubr, 1877 Jan Záruba, 1890 Jan Záruba, 1896 obec.
- Purkr. č.8, nyní č.10, r. 1607 o 11 kopách záh., r. 1749 o 12 kopách záh. rolí, s úrokem dvakráte v rok po 2 kopách gr. míš., 2 slepic, 20 vajec, držel Svatoš, 1591 Zikmund Pek, 1607 Marta Mecerodová z Krosdorfu, po ní Anna vdova Jana Maeceroda z Krosdorfu, 1628 Jan Pokorný, načež byl ve válce spálen, zpustl a zůstával bez hospodáře, až r. 1653 ujal jej Jan Mazanec jinak Křížek, 1675 Mikuláš Mazanec, 1690 Vojtěch Křížek, 1713 Jakub Čurda, 1749 Josef Čurda, 1769 Josef Kula, 1789 Matěj Kula, 1798 Václav Záruba, 1811 Václav Záruba, 1846 Josef Skála, 1849 Jan Topol, 1884 Václav Topol.
- Purkr. č.9, nyní č.9, r. 1691 o 86 str. 1 věrt. rolí, s úrokem dvakráte v rok po 4 kopách 30 gr. míš., 12 slepic, 1 kopy 30 vajec, držel Matěj Prachatický, 1586 Matěj Houžvička, 1600 Šťastný Houžvička, 1611 Jakub Vaňků, 1612 Jan Nibšic z Holndorfu, 1648 po Marii Nibšicové z Holndorfu rytíř Tobiáš František Kalcher, za něhož ohněm zkažen, 1652 Václav Šafář, 1658 Pavel Tkadlec, po něm Jiří Svoboda, 1691 Martin Hošek, 1726 Pavel Hošek, 1750 Josef Čurda, 1760 Václav Hošek, 1819 Kateřina Hanžlíková, 1826 František Pícha, 1828 Josef Pícha, 1858 Antonín Slavík, 1860 Karel Milner, 1861 František Zedníček, 1863 Josef Mašanský, 1868 Jan Záruba.
- Purkr. č.10, nyní č.8, r. 1598 s 11 kopami, r, 1710 s 12 kopami záh. rolí, s úrokem dvakráte v rok po 2 kopách 20 gr. míš., 8 slepic, 3 kop vajec, držel Jan Štěrba, 1598 Václav Štěrba, 1602 Zikmund Brouček, 1614 Martin Zika, 1628 Jan Brouček, 1644 Matěj Kroupa, jinak Pánek, po něm Jan Vokurka, 1710 Václav Svoboda ml., 1747 Tomáš Svoboda, 1791 Jan Svoboda, 1821 Josef Svoboda, 1850 Václav Hradecký, 1873 Václav Hradecký.
- Purkr. č.11, nyní č.7, r. 1616 s 13 kopami záh. rolí, s úrokem dvakráte v rok po 3 kopách gr. míš., 12 slepic, 3 kop vajec, držel po otci Kříž Nejedlý, 1608 Jan Arnošt, 1616 Jiřík Krtner, jinak Mazanec, 1663 Václav Šťástka, po něm Václav Svoboda, 1688 Pavel Jarý, 1719 Jakub Hošek, 1807 Josef Kutina, 1829 František Kodauer, 1838 Ignát Vaníček, 1846 Emilie, Eulalie a Adléta Skleničkovy a Antonie Poncová, 1859 Karel Erazim, 1875 Josef Stránský, 1876 Karel Erazim, 1881 Karel Erazim, 1894 Anna Marie Žíková.
- Purkr. č.12, nyní č.6, r. 1684 o 34 str. rolí, s úrokem dvakráte v rok po 2 kopách gr. mš., 12 slepic, 3 kop vajec, držel Jan Dobrý, 1590 Jakub Šmorha, 1598 Lidmila Brožková, 1613 Jan Čakovský, jemuž vyhořel, r. 1630 koupila spáleniště Marie Nibšička z Holndorfu, 1648 rytíř Tobiáš František Kalcher, 1652 Jakub Štěrba, po něm Jiří Silný, 1684 Václav Svoboda, 1727 Jiří Němeček, 1744 Jan Němeček, 1755 Jan Záruba, 1744 Jan Záruba, 1794 Václav Záruba, 1805 Matěj Záruba, 1857 Jan Záruba, 1890 Jan Záruba.
- Purkr. č.13, r. 1595 o 60 záh. rolí, s úrokem o sv. Jiří 30 a o sv. Havle 40 gr., z kusu rolí o 28 záh. "vedle rolí J.M.Cé z jedné a Martinkové druhé, jdouc k Popovicům", dvakráte v rok po 15 gr. míš., 1 slepice, držel r. 1585 Pavel Hála, 1595 Jan Duchků, 1623 Matěj Šebestů zedník, 1644 Jan Bubák, 1668 Jan Kutina s místem prostým, kde bývala chalupa otce jeho Martina a "pro nebezpečenství ohně svedena ke dvoru".
- Purkr. č.14, r. 1593 o 30 záh. dědiny, s úrokem dvakráte v rok po 30 gr. míš., 2 slepic, "více od gruntu Krejčího, kdež chalupa bývala a ke dvori J.M.Cé obrácena", dvakráte v rok po 40 gr., 2 slepic, držel Martin Trapič, 1591 Tomáš Tomrle, 1593 Říha Hálův, 1595 Říha Maštalka, 1596 Jan Lacina, 1602 Vavřinec Bucifal, 1618 Václav Štěrba, 1632 Melichar Štěrba, 1644 Jan Malý, 1649 Martin Kutina, načež připojena ke dvoru.
- Purkr. č.15, r. 1614 o 49 záh., s úrokem dvakráte v rok po 40 gr. míš., 2 slepic, držel 1589 Jan Krejčí, 1614 Šimon Hlaváček, 1618 Prokop Kopků r. 1621 jsouc blízko stodol dvorských "a tudy na škodu J.M.Cé krádeže fedrování" svedena, a z ní od kamene ovčín vzdělán.
- Purkr. č. 16, r.1617 o 40 záh. rolí, s úrokem dvakráte v rok po 30 gr. míš., 2 slepic, držel Jan Řezáč, 1602 Jan Krčka, 1617 Duchek Skotáček, 1622 Petr Vinařů, 1627 Vít Vlček, 1637 Jan Babák odtud v purkrechtních knihách se nevyskytuje. "Lidé v též vsi všickni zespolka povinni jsou ovce, což se jich koliv při dvoře Dřeveckém chová, z roboty príti a stříhati, a za to se jim nic neplatí", krčmy výsadní byly dvě. Při dělení dvora utvořena nová živnost č.5 s 27 měřicemi rolí rustikálních a 18 měřicemi rolí dominikálních, již obdržel Tomáš Kutina, 1792 Josef Kutina, 1807 Jakub Hošek, 1812 František Hošek, 1849 Josef Válek, 1886 Bedřich Válek. Na pokraji vsi, vpravo silnice k Brandejsu vedoucí, stojí zvonice, býv. kaple sv. Floriána, která, poněvadž prý zvonůna Vrábí nebylo slyšeti, zrušena a ve zvonici přeměněna. Stavbou pochází z r. 1695. R. 1900 byla pokryta nynější střechou stanovou.