Osobní stránky Tomáše Dvořáka

Popovice

Historie

Popovice byly prastarou vsí knížecí, jíž r. 1052 daroval Břetislav I. kapitule Boleslavské. Tato část vysadila v nápravu, část podržela, a sice r. 1384 některý díl byl při obročí děkanském, jiný byl s podíly v Hřivně, Končičích a Ohařích praebendou kanovnickou. Nápravu držel Jindřich z Merova a prodal r. 1382 spolu s Dřevčici Petru, biskupu Olomouckému, kterýž ji po r. 1412 zastavil Janu z Chotěmic na Fürtstenštejně. R. 1437 část tuto, "ves celou s lidmi úročními i kmetcími …, již od starodávna k tomu přísluší, i s tím platem kněžským, jenžto k Starému Boleslavi slušel" ujal v zástavě Jetřich Tluksa z Vrábí. Po r. 1500 jistá část, snad pozdější dvůr Miseronovský, náležela Janu Opici z Třebska, který tu měl pivovar a sladovnu, ale vše prodal Janu Vrábskému z Vrábí, který držel po bratru Hynkovi i podíl Dřevecký. R. 1584 připojeny s Vrábím k Brandejsu.

Přifařeny byly vždy k Dřevčicům.

Pode vsí býval rybník kapří pro plod tříletý na dvě tepla pod 40 kop násady a níže, pod cihelnou v Hrušově druhý, zvaný Netušil, pro plod dvouletý za jedno teplo 10 kop násady, podnes se uchoval.

Grunty

Na straně brandejské byl:
  1. Purkr. dvůr č.1 s chalupou, r. 1620 s 52 kopami dědiny, vedle nichž 15 kop řídilo se "nějakým hamfeštem", tj. byly svobodným statkem, odděleným od zašlé tvrze Záhoří, celkem 66 a r. 1622 68 kop záhonů, z nichž platilo se úroku dvakráte v rok po 5 kopách 55 gr. míš. a 6 slepic. Nejstarší známý držitel byl dvořák Petr, od něhož r. 1581 jej přejal dvořák Václav a r. 1609 dvořák Jan Pařízek. R 1620 koupila Anna Salomena Harantová, rodilá z Hořovic, na Pecce a Novém Dvoře, choť slavného cestovalele Krištofa Haranta z Polžic, "dvůr poplužní a poplatný s chalupou", za 1103 kop 22 gr. 3 1 d. čes. Později tvrdilo se, že byl donucen Pařízek k prodeji, pročež po bitvě na Bílé hoře a po smrti pana Haranta, který sám třetí 21. června 1621 byl v řadě 27 popravených pánů českých, ujal hejtman Brandejský Cellar dvůr "prázdný a jako pustý" k ruce císařově a prodal jej zpět Pařízkovi, tento pak r. 1622 prodal dvůr i s 15 kopami řídícími se hamfeštem, který však za nedostatečný uznán, i s uličkou mezi dvorem a zahradou, kteráž svobodnou cestou bývala, Zuzanně Cellaroví z Rozntálu, choti hejtmana výše řečeného, za 839 kop 37 1 gr. č. Téhož ještě roku 1622 koupila od paní Cellarové dvůr s chalupou Marie Šnukartová, měšťka Malostranská, za 2250 kop gr. č. a spojila s ním i louku Vachtlovskou od svedené vsi Oujezda, u nynějšího Borku. Od paní Šnukartové, opět provdané Langangerové, koupil dvůr s příslušenstvím r. 1629 rytíř Jan Šulc z Vustrhauzu s chotí Marií, rodilou Majerovou z Burgfrídu, ale za tehdejších těžkých dob válečných dvůr zpustl a byl "na stavení dokonce od lidu vojesnkého zruinován", načež jej r. 1650 zdědil Diviš Miseron z Lisonu, služebník královský, který r. 1635 prosil o místo správce nebo šacmistra nad uměleckými sbírkami na hradě Pražském. Tehdy již se dvorem spojeny byly i polatné grunty č.5 a 9. R. 1653 osvobodil Ferdinand III. Diviše Miserona ze dvora, chalupy i z obou gruntů připojených ode všech platův a podělků do jeho a jeho staršího syna Jana života. Velmi zajímavý jest inventář dvora tohoto z r. 1649
    stavení dvora, kteréž se takto vynachází: pokoje zlenuté dva, kuchyně s vohništěm při nich též zklenutá, jeden sklep suchý při zemi, klenutý, dva sklepy pod zemí též klenuté, dvě světnice čelední…, marštal pod touž světnicí na 8 koní, jeden chlív pro 12 krav, ovčín (v kterém se do 200 ovcí zavírati mohlo) … toliko na díle zděný, chlívy menší též zděné tři, od stodoly, která o dvouch mlatech bejvala, též toliko zdi, ale vše bez krovu…, studnice klenuté dvě a vrata do něho klenuté dvoje.
    Dědicem Diviše Miserona byl jeho syn Jan Oktavián Miseron z Lisonu, který prodal r. 1664 veškero zboží dva dvory a dvě chalupy, i s loukou u Chřeňku, z níž se jistý plat odvozoval k obci Brandejské, paní Evě Marii Manerbiové, rodilé Říčance z Říčan, za 5350 zl. r. K oběma dvorů drželo se tehdy 91 kop a ke dvěma chalupám 1 kopa záh. rolí. Rozeznávaly se dvůr velký, dvůr druhý s ovčínem, chalupa a kovárna. Paní Manerbiová téhož roku ještě prodala vše k panství, kteréž zboží toto rozdělilo ve čtyři grunty poplatné o stejné velikosti, a tak povstaly:
    1. Statek nyní č.1, se 20 kopami dědiny, s platem dvakráte v rok po 2 kopách 10 gr. míš., 10 vajec, 3 slepic, ujal r. 1664 Matouš Nekola, po něm Jakub Straka, 1712 Jan Nekola, 1729 Václav Nejedlý, 1747 Václav Beránek, 1761 Josef Stránský, 1772 Václav Stránský, 1815 Josef Stránský, 1833 Josef Baudiš, 1890 Antonín Ullrich, 1843 Jan Zeman, 1889 František Zeman.
    2. Statek nyní č.2 o 20 kopách záh., s platem dvakráte v rok po 2 kopách 10 gr. míš., 3 slepic, 10 vajec, ujal r. 1664 Jan Šmíd jinak Zelenecký, 1696 Vít Křížek, 1731 Václav Křížek, 1755 Tomáš Hložek, 1769 Václav Křížek, 1808 Václav Křížek, 1844 Václav Křížek, 1875 Jan Křížek. Roku 1899 oddělena od něho chalupa o 72 měřicích pro Josefa Křížka.
    3. Statek nyní č. 11 o 20 kopách záh., s paltem dvakráte v rok po 2 kopách 10 gr. míš., 3 slepic, 10 vajec, ujal r. 1664 Pavel Lafek, 1698 Matěj Lafek, 1750 Antonín Šulc, 1769 Jan Lafek, 1770 Jan Urban, 1811 Magdalena Vítů, 1828 Jan Vítů, 1869 Jan Vít, 1894 Jan Vít.
    4. Statek nyní č.13, o 26 kopách dědiny, s platem dvakráte v rok po 2 kopách 10 gr. míš., 3 slepic, 10 vajec, ujal r. 1664 Martin Votava, po něm Matěj Porval, 1691 Jiří Porval, 1740 Jiří Porval, 1772 Jan Porval, 1808 Josef Šulc, 1830 Václav Svatoš, 1847 Jan Svatoš, 1883 Josef Svatoš.
  2. Purkr. č. 2, nyní č.16, r. 1581 o 14 kopách záh., splatem dvakráte v rok po 1 kopě 52 gr. 4 d. míš., 2 slepic, držel Jiří Pražák, 1581 Matěj Škádlil, 1622 Jan Novák, který však jej spustil a r. 1631 dal se na vojnu k nepříteli Sasu, načež zůstával grunt bez hospodáře, ža ujal jej roku 1660 Jan Cerha. Tomuto r. 1664 přidány 4 kopy rolí od rozděleného dvora Miseronovského, načež následovali r. 1692 Jan Cerha, 1729 Václav Malina, 1759 František Malina, 1773 Josef Vítův, 1795 Josef Švancar, 1865 Josef Strnad, 1870 František Klášterský, 1888 Božena Nádeníková, 1898 Václav Srb, 1904 Josef Svatoš.
  3. Purkr. č.3, nyní č.16, o 21 kopách dědiny, s platem dvakráte v rok po 2 kopách 58 gr. míš., 14 slepic, držel Jiří Medek, 1593 Jiří Špička, 1600 Jiří Rybář, 1617 Mikuláš Pospíšil, jejž r. 1636 zabili vojáci, načež ujal grunt Vít Joch, 1637 Duchoslav Beran, 1650 Vavřinec Procházka, po něm Lukáš Baboris, 1713 Jan Svoboda, 1745 Matouš Svoboda, 1761 Matěj Svoboda, 1805 Jan Svoboda, 1831 František Svoboda, 1871 František Svoboda, 1889 Norbert Svatoš. R. 1792 oddělena od něho chalupa o 64 měřicích, č.18, pro Josefa Svobodu, 1804 Anna Svobodová, 1820 Jan Svoboda, 1847 Dorota Svobodová, 1863 František Svoboda, 1885 Karel Kindl.
  4. Purkr. č.4, nyní č.14. Krčma o 6 kopách rolí, s platem dvakráte v rok po 1 kopě 2 gr. míš., držel Mach Krčmář, 1586 Jan Kouřimský, 1617 Jan Prachatický, 1620 Jan Parších, 1634 Jan Vavřinec, 1667 Balcar Vavřinec, po něm Matěj Kněžíček, 1690 Jan Kopecký, 1725 Martin Fiala, 1736 Jan Porval, 1779 Jiří Porval, 1784 Anna Šnídrová, 1865 František Šnídr, 1878 Jan Záruba, 1879 František Záruba.
  5. Purkr. č.5 o 23 kopách dědiny s platem dvakráte v rok po 2 kopách 30 gr. míš., slepic 6, vajec 40, držel r. 1584 Petr Božkův, 1615 Tobiáš Šiblín, 1616 Jan Rotcymr, 1620 Jiřík Svatošův, který r. 1625 pro víru ze země ušel, načež grunt koupil Julius Albrecht Volf s Volfskberka. Tehdy již bylo k němu držáno 27 kop rolí, ale do r. 1630 zůstával pust a na stavení zbořen, kromě zdí, které ještě r. 1648 stály, načež byl bez hospodáře, až jej r. 1652 koupil pan Jan Miseron z Lisonu a spojil se dvorem svým.
  6. Purkr. č. 6, nyní č.7, mlýn o dvou kolech moučných, s 2 kopami dědiny, s plaztem dvakráte v rok po 1 kopě 2 g. míš., držel r. 1578 Vavřinec, mlynář, 1601 Mikuláš Přítocký, 1641 Matěj Přítocký, 1644 byl úplně zpuštěn i ujal jej bratr Jakub Přítocký, 1664 Jan Urban, 1721 Václav Urban, 1834 Václav Drobník, jemuž r. 1738 přidáno 45 záh. rolí panské, 1746 Josef Urban, 1779 František Urban, 1826 Václav Urban, 1844 Bedřich Oujezdský, 1857 Jan Vojtěchovský, 1872 Karel Erazim, 1887 Václav Král, 1897 Malostranská záložna v Praze, 1893 Emilie Janečková, 1905 Josef Bečka.
  7. Purkr. č.7 o 25 záh, rolí s platem dvakráte v rok po 35 gr. míš., držel r. 1586 Duchek Závostský, jinak Mihalka, 1635 Jiří Bareš, za něhož chalupa zpustla a rolí její dna pod třetinu.
  8. Purkr. č.8, nyní č.5, r. 1593 se 24 záh., r. 1648 se 30 záh., r. 1718 se 2 kopami rolí, s platem dvakráte v rok po 10 gr. míš., držel Vondra Vocásek, po něm roku 1593 Bartoň Vocásek, 1648 byl od ovojáků zbořen i odevzdán pustý Janu Nováku jinak Kohoutkovi, potom jej držel Jan Střížek, 1713 Václav Šimůnek, 1730 Ondřej Adámek, 1747 Vít Šimůnek, 1760 Antonín Šulc, 1805 Josef Šulc, 1808 Jan Porval, 1810 Václav Křížek, 1827 Václav Křížek, 1836 Jan Křížek, 1856 Josef Málek, 1869 Josef Málek, 1902 Josef Málek.
  9. Purkr. č.9, chalupa, s platem dvakráte v rok po 30 gr. míš., držel Matěj Baraš, 1592 Martin Šindelář, po něm Jan Řezáč, 1623 paní Marie Šnukardová, která ji spojila se svým dvorem.
Na straně Brandejské byl:
  1. Grunt zvaný Šilhovský, r. 1637 o 6 kopách dědiny, s úrokem 30 gr. dvakráte v rok, držel r. 1616 forštmistr Alexander z Ordelíku, r. 1628 Pavel z Ordelíku, 1637 Pavel Hagen z Bette, s chotí Alžbětou Juliánovou z Brandes, načež po r. 1654 sveden ke dvoru panskému.
  2. Dominikální dvůr, Povříslovský zvaný, za neznámých dob emfyteutisovaný, r. 1613 s 35 kopamizáh. dědiny, s ročním úroekm 6 kop 40 gr. a 30 slepic, a se 12 kopami rolí svobodné v Záhoří, obzvláště hamfeštem se řídící, již hejtman Brandejský Jan Aulner z Pirkenfelsa koupil s týmž svobodným hamfeštem od Jana Spáleného ze Svémyslic, z něhož platilo se desátku faráři Dřeveckému po 10 mandelích žita, pšenice, ječmene i ovsa, držel po r. 1606 hejtman Jan Aulner, od něho jej koupil r. 1613 forštmistr Alexander z Ordelíku za 2200 kop gr. míš., načež následovali: r. 1629 Pavel z Ordelíku, 1637 Pavel z Hagen a Belle, 1639 Alžběta Juliána z Hagenu, rodilá z Brandes a od r. 1642 opět provdaná za Melichara Kašpara Öllera z Lilienfeldu, 1647 rytíř Tobiáš Kalcher, 1651 Hans Krištof hrabě z Puchámu tj. z Buchheimu, r. 1654 koupil jej probošt Roder a svedl ke dvoru panskému. R. 1671 utvořena z části jeho chalupa pro Jakuba Černého.
  3. Grunt Válkovský zvaný, nyní č. 4, r. 1650 s 35 kopami záh. rolí orné, r. 1656 se 150 str., ročním úrokem 18 kop gr. míš., r. 1669 10 kop gr., dvakráte v rok a 2 kop gr. z 10 kop rolí a s desátkem faráři Dřeveckému po 10 mandelích žita, pšenice i ječmene a 8 mandel ovsa, držela v XVI. st. Rejna Popovská, od níž jej koupil Viktorin, r. 1567 a 1568 připomínaný, po něm Martin Čížek, kterýž jej zůstavil synu svému Matěji Čížkovi. Tomuto odňal dvůr, prý neprávem, děkan Jiří Štamvosr, a ještě r. 1611 vznášel Čížek žádost k arcibiskupovi, aby mu byl statek odňatý navrácen. Po r. 1620 hospodařil na dvoře tomto kapitulní poddaný ze St. Boleslavě Adam Malcát, který jej r. 1633 prodal děkanu Bílkovi za 700 kop. gr. míš, zcela zpuštěný, pro bratra děkanova Václava Bílka z Bílenberka. R. 1650 držel jej rytmistr Jan Hon v Brandejse osedlý, r. 1660 koupil jej probošt Roder pro kapitulu, ale nespojil se dvorem panským, nýbrž prodán byl r. 1677 panně Kordule Sibylle Rodrové z Polehrad. R. 1691 držel jej Matěj Polívka, 1729 Josef Polívka, 1734 Jan Ledecký, 1756 Matěj Polívka, 1837 Josef Susa, 1843 Josef Frantík, 1863 Karel Jindřich Fišer, 1860 Karolina Hönigová, 1870 Karel Erazim, 1892 Anna Holešáková, 1908 Karel Zurynek.
  4. Grunt Salačovský, nyní č.9, roku 1654 se 40 str. rolí s úrokem 1 kopy 30 gr. dvakráte v rok, s desátkem po 3 mandelích žita, pšenice, ječmene i ovsa faráři Dřeveckému, držel kol r. 1600 Václav Salava jinak Salač, od jehož sirotků jej r. 1616 ujal Havel Housenka. R. 1642 grunt dokonce zpuštěný ujal děkan Bílek, ale probošt Roder pole od něho svedl ke dvoru, grunt pak pouze se zahradou dán Vítu Datlovi. R. 1715 hospodařil na něm Matouš Datel, 1772 Jakub Bubník, 1785 Václav Horák, 1798 Václav Dusil, 1872 Josef Darie a ihned Jan Křížek, 1895 Jan Křížek, 1899 Norbert Srb, 1904 Josef Hrubý.
  5. Grunt nyní č.12, a úrokem 30 gr. dvakráte v rok, s desátkem po 2 mandelích žita, pšenice, ovsa a ječmene faráři Dřeveckému, držel Šimon Bucifal, r. 1618 Mikuláš Kment, načež byl ve válce třicítileté zcela zpuštěn a na stavení zkažen. Pole a zhrada užívány ke dvoru. Dle jména hospodařil na gruntě Mikeš Kment. Teprve r. 1687 znovu osazen o 10 kopách záhonů rolí i dán Jakubu Hejtíkovi. Po něm následoval r. 1730 Jakub Křížek, 1746 Jan Křížek, 1787 Jan Stránský, 1828 Magdalena Stránská, r. 1873 Jan Stránský.
  6. Chalupa s úrokem 50 gr. dvakráte v rok a zvláště 2 kop gr. z 10 kop rolí, jež po Jiřím Bayerovi držel r. 1669 Pavel Kubr, načež svedena ke dvoru.
  7. Kapitulní dvůr poplužní, nyní č.3, na severní straně vsi v poloze povýšené, jest díle probošta Rodra mezi r. 1654 až 1657. Základem stal se dominikální dvůr Povříslovský neb Ordelíkovský s nímž spojeny grunt Šilhovský a pozemky od gruntů Salačovského a Kmentovského. Celkem svedeno bylo ke dvoru tomuto 385 str. polí, dle berní rulle z r. 1713 většinou poplatných, kromě 17 str. svobodných "pod Záhoří", o nichž, že jsou berně prosty, ještě r. 1713 kapitula přiznávala.
Při sestavování použito: J.V.Prášek - Brandejs nad Labem - Město, panství i okres - Díl III., 1913
Copyright © 2007 Tomáš Dvořák | design a kód Petr Dvořák | Statistika návštěvnosti | Mapa webu | webhosting Savana.cz