Osobní stránky Tomáše Dvořáka

Svémyslice

Historie

Svémyslice jsou osadou dávného původu, jež r. 1228 náležela klášteru sv. Jiří na hradě Pražském. Roku 1392 koupila abatyše kláštera tohoto plat na dvoře kmetcím tudíž, položeném po pravé straně tam, kde se ze vsi ke St. Boleslavi vychází, od Pavla z Jenštejna, a věnovala na hodinky kanovnické.

Za válek husitských uvázali se ve Svémyslicích Pražané Starého Města a odměnili r. 1436 Mikuláše z Tuhanče a bratra jeho Janka za "škody nemalé na koních a na jiných věcech v jízdách a v poselstvích" 20 kopami gr. č. na úrocích Havla za Svémyslic. Téhož ještě roku zapsal císař Sigmund Svémyslice Janu Touškovi z Pacova ve 200 kopách gr. č. R. 1453 držel je Vaněk Vrábský z Vrábí ke Dřevčicům, roku 1534 Duchek Čachovský ze Svémyslic, po něm bratrovec Jaroslav ze Svémyslic. Některá část vsi přislušela platem k Pražskému záduší sv. Petra v Rybářích, ale věc upadla v zapomenutí. Před rokem 1500 byl pánem na Svémyslicích Krištof Zelendar z Prošovic, r. 1556 Vilém z Hradešína, po jehož smrti jako odúmrť připadly na komoru Královskou, jakkoli ještě r. 1576 domáhal se klášter Svatojírský práva svého.

Farní chrám sv. Prokopa opata byl r. 1384 farním děkanátu Brandejského a platilo se z něho 21 gr. půlletně desátku papežského. V původní podobě nezachoval se, ale o zajímavém způsobu jeho ranně gothické stavby svědčí půdorys z r. 1754, v originále v archivu místodržitelském uchovávaný. Skládal se z obdélníkové lodi a rovněž obdélníkové presbyteře, v obou rozích mohutnými opěracími pilíři utvrzené. Loď pilířů opěracích neměla. Světlo vpadalo do presbyteře oknem jedním z východu a druhým z jihu, do lodi třemi okny z jihu; všechna okna byla hluboce do zdi zapuštěna. V pozadí lodi byla kruchta dvojitá, zpředu na dvou a vzadu na jednom dřevěném pilíři spočívající. Vchod byl klenutý síncem ze strany severní. Na západě byla věž, do níž se po vnějších schodech přicházelo, vedle ní sakristie. Věž i sakristie sousedily s jakousi sýpkou, která daleko ven vyčnívala. Z farářů předhusitských známi jsou: Přibík, který vzdal se r. 1374. Jeho nástupcem Stibor odešel r. 1380 a nástupcem jeho stal se kněz Jan zde Dvora. R. 1391 byl tu farářem Velislav, syn Václavův z Boru. Z husistských válek byl tu farářem Mikuláš Hroch, po jehož smrti r 1435 jmenobala farářem abatyše Svatojirská Jana Hostka, kanovníka Boleslavského, ale tento místa nenastoupil, poněvqadž osadníci všichni přijímali pod obojí. Po husitských válkách přisluhovali ve Svémyslicích faráři pod obojí, z nichž jsou toliko někteří známi. R. 1562 byl tu farářem Jan Karlovarský, r. 1581 Jan Brodský. Nástupcem jeho byl r. 1584 kněž Matěj. Kněz Matěj předvolán někdy r. 1587 k děkanu Petru Mohelnickému do Nehvizd, strany pod jednou, pro neposlušenství. Odvětil zostra, že se řídí konsistoří pod obojí, ne arcibiskupem. Po něm byl farářem r. 1585 Václav Presius, arcibiskupem podaný. Jan Xenomenes, farář, r. 1596 odjíti zamýšlel, poněvadž osadníci desátku neplatili. Svémysličtí prosili komoru, aby, poněvadž "fara, zvonice i stodola sešlé jsou", rok nebyl žádný farář ustanoven a důchody aby na opravu byly obráceny. Když pak hlásil se Svémyslickým kněz Marek Staroboleslavský, dotud farář v Hodušíně, odkázali jej tito za rok. Farářem stal se Šimon Čermák, jehož arcibiskup r. 1609 fary zbavil a Adama Chytropaea jeho nástupcem učinil. Již však r. 1610 farářoval ve Svémyslicích kněz Havel Zemánek. Odtud přisluhováno ve Svémyslicích dle pravidel církve pod jednou. Chytropaeus záhy ze Svémyslic odešel a přisluhovati počal děkan Brandejský Václav Metelka, k neveliké radosti Svémyslických osadníků, kteří r. 1614 žalovali arcibiskupu, že děkan "maje některou neděli služby boží u nich v chrámu konati, toho nečiní, ale desátek celý béře", i žádali za faráře znovu Havla Zemánka, ale v krátce tento opět Svémyslice opustil, tyto pak přikázány po nedlouhém farářování Poláka kněze Stanislava Krajovského novému děkanu Brandejskému Matouši Appiánovi, když zavázal se úmluvou, že bude vždy po dvě neděle ve Svémyslicích, třetí pak v Zápech přisluhovati. K záduší Svémyslickému příslušely tehdy ještě Zeleneč, Počernice Horní, Trčousy, Sichrov, Dehtáry a díl Radonic. Dědiny orné bylo 30 kop záh., kteráž pronajímala se sousedům pod třetinu. Osadníci platili desátku pšenice, žita, ječmene i ovsa po 43 mandelích, 7 str. 2 věrt. žita a tolikéž ječmene. Zelenečtí platili po 32 str. 3 věrt. žita a ječmene, ze Sichrova šlo po 7 str. 2 věrt. žita a ječmene, z Dehtár žita a ječmene po 6 str., z Trčous žita i ovsa po 6 str. 3 věrt., z Počernic Hořejších žita i ovsa po 32 str. 2 věrt., z Radonic ječmene 2 str. Ale ani tehdy děkan úmluvy nezdržel; vw Svémyslicích za půl léta toliko pětkráte přisluhoval, desátek však zplna žádal. Svémysličtí prosili tudíž arcibiskupa o vlastného faráře i chtěli kněze Dřeveckého, a když arcibiskup odmítl, žádali za kněze Václava Sagovského, kaplana v Brandejse, který beztak v Brandejse k přisluhování ve Svémyslicích byl chován. Tohoto arcibiskup farářem ve Svémyslicích také ustanovil. Bylať fara Svémyslická z nejlepších v celé krajině a roční důchod z ní odhadoval se na 336 kop 26 gr. 3 1 den. míš., o miálo méně než všechen důchod kapitulního děkana Boleslavského.
Odtud přestávají veškery zprávy o farářích Svémyslických, jichž řadu předbělohorskou bezpochyby Václav Šagovský ukončil. Veškeru farnost spravovali po více než 150 let děkanové Brandejští, jakkoli některé osady byly od farního chrámu velice vzdáleny. Počernice Hořejší žádaly o připojení k nově zřízené faře v Jirnách, dokud by nebylo kněze ve Svémyslicích, což také 4. října 1769 konsistoří Pražskou povoleno. R. 1780 počalo jednání o samostatnou duchivní správu ve Svémyslicích a 15. listopadu 1781 ustanoven první lokální kaplan v osobě kaplana Brandejsého Václava Holuba. Ale se zřízením lokálie nastala potřeba fary, která již r. 1671 byla pohou zříceninou. Také starobylý chrám odsouzen byl ke zkáze. R. 1773 na místě zajímavého gothického chrámu, jakož nasvědčuje půdorys, zbudován nynější chrám, do něhož r. 1776 pořízen i nový hlavní oltář. Toliko zvonice ušetřena. Byla tehdy vyšší než nyní a měla baňatou střechu, která teprve r. 1846 nynější stanovou střechou byla nahrazena. Pro příbytek lokálního kaplana obnovena zpustlá fara, ale umístěna v ní i škola, což bylo zdrojem mnohých kyselostí až do r. 1841; tehdy byla zbudována nová škola, nyní č.18, fara pak přestavěna a ponechána celá duchovnímu.
Prvý lokální kaplan Holub odešel již po roce a místo jeho zaujal František Klumpar (1782-1821), kněz horlivý, který ale ve Svémyslicích dosadil celé své soukromé jmění a ke konci svého života žil z nuzných výsluh v Praze. Nástupcem jeho byl Vincenc Lábler, kněz horlivý a příkladný. od r. 1827 bratr jeho Jan Lábler, který zde r. 1835 zemřel. Pátým lokálním kaplanem byl Antonín Březina (1825-1849), jehož nástupcem stal se Theol. et Phil. Dr. Václav Hronek, muž vysoce vzdělaný a vlastenec horlivý. Dotud děkanové Brandejští užívali veškera pole farní a přispívali toliko ročně 150 zl. k příjmu lokálního kaplana, vyhradivše si za to právo praesentační. Dr. Hronek, od r. 1855 farář samostatný, hnul otázkou přikázání pozemků farních faráři místnímu, dříve však než došlo konečné rozhodnutí, podán za faráře do Chotětova. Jeho nástupce Vojtěch Ebenstreit obdržel r. 1881 veškery pozemky farní do vlastního užívání. Od r. 1893 byl farářem Jan Schmied, od r. 1903 František Šrámek.
Škola vznikla nepochybně za posledních let Marie Terezie a umístěna v prázdné faře. Když byla zřízena lokálie, nepostačobvala skrovná celkem budova a r. 1840 zřízena nynější školní budova přízemní, která r. 1879 o prvé patro rozšířena; r. 1881 otevřena druhá třída.

Grunty

  1. Poplatný dvůr purkr. č.1, nyní č. 7, ode dávna s 32 kopami 30 záh. rolí výborných, z nichž platilo se dědičného úroku o sv. Jiří 2 kopy 36 gr., o sv. Havle 6 kop 19 gr., slepic 20, vajec dvě koy. Roku 1392 koupila abatyše Svatojírská za devět kop gr. č. a dala na hodinky kanovnické ve vsi Svémyslicích dvůr s poplužím, tam, kde se ze vsi vychází, do Staré Boleslavě jdouc, po pravé ruce. Roku 1584 koupil dvůr tento Říha Spálený, po něm r. 1651 následoval Matěj Spálený, pak Jan Písecký, který z něho sběhl, načež odhádán za 414 kop 22 gr. 3 1 d. Pr. a prodán r. 1681 Vilímu Svobodovi ze vsi Dřevčic, hospodáři výbornému a muží i za tehdejších smutných dob velice váženému. Roku 1721 následoval syn jeho Jan, který zemřel r. 1747, načež vdova Rosina r. 1751 provdala se podruhé za Josefa Ledeckého. Tehdy popisuje se dvůr takto:
    "V prvním s šindelem pobitým pořadí světnice prostranná dřevěnná a dílem klenutá, stará a vrchem sešlá, s třema dobrejma okny, cihlama dlážděná … vedle (s) malou, též s cihlama dlážděnou světnicí a jedním oknem …, síň prostranná dílem klenutá s velkým zděným ohništěm, klenutým komínem a vekou chelbovní pecí …, gewölb velkej celej klenutej …, druhý též klenutý gewölb …, nahoře prostranný pokoj s dobrejma kamny, prkennou podlahou a podobným malovaným stropem, dvouma okny …, vedle špejchar, moučnice nazvanej …, naproti prknama obitá komůrka …, v druhým pořadí marštal velká, nadní plevník, vedle kravíny."
    Dvůr tehdy odhádán za 2241 kop 37 gr. 31 d. míš. Roku 1779 ujal dvůr syn Jana a Rosiny Svobodových Josef, 1816 nastoupil syn jeho Dominik Svoboda, r. 1843 opět syn Dominik Svoboda, r. 1868 Jan Svoboda, 1910 Vilém Svoboda. Od konce XVII. století byl grunt tento největším na panství Brandejském.
  2. Dvůr purkr. č.2, nyní č. 8, se 30 kopami záh. rolí, z nichž platilo se obojího úroku po 3 kop. 26 gr. míš., slepic 20, vajec 2 kopy, držel od r. 1573 Jan Cejkus nebo Sejkus, po něm Duchoslav nebo Douša Viktorín. Ve válce třicítileté zpustl a byl bez hospodáře. Roku 1645 postoupen býv. Brandejskému forštmistrovi Janu Lospimerovi za 1755 kop. gr. č. služby zadržalé, v kteréž jemu předešle mlýn a grunt jeden v Kozovazích panství Kounického puštěn. Roku 1652 odhádán a za 300 kop gr. ponechán Janu Smíralovi. Roku 1660 ujal jej sladovník Václav Hložek, poněvadž ale nedovedl ani hospodařiti ani povinností vybývati, ujal r. 1661 dvůr Václav Chvojka. Roku 1706 nastoupil syn Jakub Chvojka, po jehož smrti r. 1720 vdova Kateřina provdala se za Josefa Kutinu, ten pak hospodařil do plných let dědice Jiřího Chvojky. Tento Jiří Chvojka nastoupil r. 1745, r. 1754 pak bartr jeho Vít, který neúrodou a dluhy jsa stísněn, nemohl gruntu udržeti, i prodán r. 1773 Janu Vítovu. R. 1804 následoval syn Jan Vítův, 1817 Josef Straka, 1827 Dorota Straková, 1832 Josef Halík, 1846 Jan Vojtěchovský, 1847 Josef Ulrich, 1858 Josefina Ulrichová, provdaná Vágnerová a téhož roku Ant. Metelka, 1863 Jan Rus, 1909 Vilém Svoboda. R. 1786 odděleno ode dvora čís. 13 pro Tomáše Chvojku, v němž následovali r. 1805 Václav Fridrich, 1806 Jan Hacker, 1807 Jan Hoder, 1810 František Köcher, 1813 František Klár, 1814 Jan Bastelka, 1815 Václav Hanč, pak František Urban a téhož roku ještě Frant. Kučera, 1817 Ondřej Schneider, 1846 Václav Bárta a ihned Josef Bláha, 1851 Jiří Hanuš, 1863 Jan Rus, 1895 Josef Rus, 1909 Vilém Svoboda.
  3. Purkr. č.3, nyní č. 9, o 29 kopách rolí, z nichž platilo se obojího úroku po 2 kopách 40 gr., slepice 24, vajec 2 kopy. Od r. 1583 držel jej Václav Zahrádka, ve II. polovici XVII. stol. Jan Zelenecký, 1709 Václav Strach, 1722 vdova Dorota Strachová, od níž obdržel jej druhý choť František Novotný. Tento stavení zvelebil a grunt r. 1736 zůstavil synu nevlastnímu Jiřímu Strachovi. 1786 ujal jej syn Václav Strach, 1834 Kateřina Danzrová, 1838 z rukou Rosalie Danzrové František Rücker,1873 Václav Neumann, 1874 Štěpán Hypša, 1890 Jaroslav Hypša, 1910 Marie Hypšová, 1911 Robert Macoun.
  4. Purkr. č.4, nyní č.10, s 1 kopou 30 záh. rolí, držel od r. 1582 Petr, 1594 Jan Šafářů, 1624 Šimon Hanykýř, načež zpustl a teprve r. 1674 ujal jej Adam Stromek, 1711 Matouš Záruba, 1726 syn Václav Záruba, 1740 Josef Dürichter, 1747 Tomáš Strnad, 1776 Jakub Kubík, 1802 Antonín Pekárek, 1836 Václav Pekárek, 1863 Václav Procházka, 1873 František Srb, 1906 Anna Srbová. Tento grunt nebo chalupa, byl poplatný k záduší Svémyslickému, povinne jsa obojím úrokempo 15 gr. míš. fráři, leč by osil kněžskou roli za humny.
  5. Purkr. č.5, nyní č.1, krčma a kovárna, s 2 kop. 30 záh. rolí, z nichž platilo se obojího úroku po 57 gr., slepice 2, vajec 30. Prvý známý majitel byl Jan Prachatický, r. 1607 nastoupil syn Jan Prachatický, 1617 Jan Spálený, 1658 Jan Řezníček, 1687 Matěj Zelenecký, 1694 Vilém Svoboda, kterýž jej zůstavil synu Matějovi Svobodovi. Tomu r. 1735 pro opilství odňat a dán Janu Svobodovi. R. 1772 ujal jej Matěj Marýzko, 1803 Václav Marýzko, 1821 Antonín Králík, 1854 syn Antonín Králík, 1870 Anna Jelínková, 1896 František Ešner, 1897 Josef Ešner, 1898 Antonín Špaček, 1903 Julius Samek, 1905 František Jelínek.
  6. Purkr. č.6, nyní č.2, se 24 kopami záh. rolí, z nichž platilo se obojího úroku po 2 kopách gr., slepic 18, vajec půl druhé kopy. Držel jej Vít Vítek, po něm r. 1598 zeť Adam Krejsa, 1605 syn prvého majitele Urban Vítků, 1626 Matouš Vokálek, který obydelní stavení r. 1629 znova vystavěl, to však již r. 1631 od saského lidu vojenského zkaženo. R. 1655 nastoupil Šimon Vokálek, 1681 Václav Novotný, když pak tento nebyl s to, aby grunt udržel, r. 1688 Jan Martinovský, 1706 Daniel Tůma, 1718 Vilém Svoboda ml., 1746 Václav Novák, 1751 Matěj Sklenář, 1765 Jan Sklenář, který jej rozdělil. Grunt sám o 91 korcích podržel r. 1790 syn Tomáš Sklenář, po němž následoval r. 1804 František Sklenář, 1805 František Řezáč, 1814 Václav Chroust a ihned František Schwarz, 1815 Josef Dolejš, 1816 Martin Zouzal a ihned Antonín Svoboda, 1817 František Ungermann, 1821 František Meister, 1835 Vilém Polák, 1840 František Kubíček, 1846 Jan Holeka, 1848 Františka Pešková, 1850 Matěj Belza, 1863 Josef Belza, 1883 dědicové, 1891 Josef Drnka, 1891 Ignát Eifler, 1893 Václav Jelínek, 1909 Jaroslav Hypša, 1910 Josef Rus. 115 měčic rolí od gruntu oddělených, tvoří nyní č.14, na němž od r. 1790 hospodařil syn mladší Josef Sklenář, 1817 Josef Porš, 1819 Josef Srb, 1823 František Srb, 1901 František Srb.
  7. Purkr. č.7, nyní č.3, se 24 kopami 30 záh. rolí, z nichž platilo se obojího úroku po 4 kopách 12 gr., 8 1 slepice, 2 kopy 30 vajec, držel před r. 1600 Jan Vraštil, 1601 panna Kateřina Šmolcová ze Šmolců, 1607 Jan Krištof za Jamolic a Vyžlovce, 1614 Samolena Moravická z Železna, 1617 Adam Egkner z Kosmáčova, 1625 Zuzanna Cellarová z Radkova, po ní "pustý a na stavení mimo samý zdi dokonce zkažený", r. 1652 Jiří Kunštát, 1689 syn Václav Kunštát, po tomto na výsost zpustošený r. 1707 Jiří Strach, 1734 syn Jiří Strach, 1747 Jan Hradecký, 1773 Josef Hradecký, který grunt rozdělil dvěma synům. Větší část obdržel Jan Hradecký, kterýž ale ji ihned prodal Janu Herzlíkovi; 1813 ujal ji Jan Malý, 1816 Jan Peyr, 1835 Václav Peyr, 1868 Antonín Peyr, 1909 Julius Peyr. Od r. 1880 jest s ním spojena i usedlost č.4. Část menší o 83 měrách, č.15, připadla Josefu Hradeckému. R. 180 nabyl ji Jan Melichar, 1810 Václav Köcher, 1815 Jan Došlý, 1817 František Polívka, 1825 František Hausdorf, 1842 František Hausdorf, 1866 Antonín Peyr, 1869 Václav Peyr, 1909 Julius Peyr.
  8. Purkr. č.8, nyní č.4, o 3 kopách záh., z nichž platilo se obojího úrokju po 30 gr., slepice 2, vajec 30, držel od r. 1578 Jan Trojan, 1614 bezdětná vdova jeho Markéta, která jím r. 1615 obvěnila druhého chotě Jiřího Hrušovského, 1628 syn Šimon Trojan, 1658 Matěj Porval, 1680 František Porval, 1683 Jan Duchna, 1719 Vojtěch Duchna, 1751 Vojtěch Duchkův, 1801 Jan Duchna, 1842 syn Jan Duchna, 1855 Jan Uzel, 1869 Anna Uzlová, 1871 Josef Kubr, 1873 Antonín Peyr. Od roku 1880 spojena s č.3.
Dělěním starších gruntův a příkupy povstaly:
Při sestavování použito: J.V.Prášek - Brandejs nad Labem - Město, panství i okres - Díl III., 1913
Copyright © 2007 Tomáš Dvořák | design a kód Petr Dvořák | Statistika návštěvnosti | Mapa webu | webhosting Savana.cz