Justin Václav Prášek (7. 8. 1853 - 23. 12. 1924)
Životopis
Sedmého srpna 1853 se v Brandýse nad Labem v domě č. p. 14 (dnes č. p. 392 U Voctářů) narodil Justin Václav Prášek, muž, kterému vděčíme za mnohé. Nejenom občané Brandýsa nad Labem - Staré Boleslavi, ale i lidé z okolních měst a obcí mohou díky jeho třídílné knize Brandejs - město, panství i okres (1908, 1910 a 1913) studovat své historické kořeny, historii svého domu, ulice, města. Záběr zájmů a vědomostí však byl daleko širší, což ani mnozí lidé netuší... Regionálním dějinám se věnoval i za svého mimopražského učitelského působení na středních školách (do r. 1899), jak dokládají spisy Dějiny města Turnova (1874) či Politický okres Klatovský (1880).
Justin Václav Prášek se narodil kamenickému mistru Janu Práškovi a dceři řeznického mistra z Čelákovic Anně Procházkové. Justina křtil brandýský kaplan Josef Petráš, který byl později pro něj prvním zasvětitelem do tajů místní historie. V letech 1864 - 1871 studoval na akademickém gymnáziu na Starém Městě. Už v roce 1868 byl zakladatelem školního časopisu Polaban, který byl na patnáctiletého chlapce časopisem mimořádné úrovně. Hned roku 1871 se přihlásil ke studiu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze na filozofickou fakultu, kde se zaměřil především na studium starších českých dějin a filologické obory. V roce 1875 složil učitelské zkoušky ze zeměpisu a dějepisu. Své učitelské působení zahájil Prášek jako suplující učitel na vyšší reálné škole v Praze a v Pardubicích (od roku 1874). Roku 1875 začal učit na reálném vyšším gymnáziu v Klatovech jako učitel dějepisu a zeměpisu; o tři roky později mu c. k. školní rada Království českého udělila titul profesora. Roku 1882 si podal Prášek žádost o připuštění k rigorózním zkouškám, které vykonal "jednohlasně výborně" a stal se tak jedním z prvních doktorů promovaných už na české univerzitě. Již v této době se intenzivně zajímal o starověké dějiny, především Předního východu. V letech 1884 a 1885 si J. V. Prášek podal opakovaně žádosti o habilitaci na soukromého docenta staroegyptských a staroasijských dějin na filozofické fakultě c. k. České Karlo-Ferdinandovy univerzity. Zamítnutí těchto žádostí se stalo Práškovi podnětem k přestoupení na vyšší reálné gymnázium do Kolína (1884-1899) a na Státní Českou reálku v Praze na Starém Městě (1899-1906). Do tohoto období spadá poslední Práškova žádost o habilitaci na soukromého docenta pro obory starých dějin, starověkých dějin, východních a (později) dějin klasických na filozofické fakultě České Karlo-Ferdinandovy univerzity. Roku 1906 je J. V. Prášek penzionován. Jeho poslední učitelská činnost spadá ještě do roku 1912, kdy působil jako suplující profesor na Českoslovanské akademii obchodní v Praze.
Prášek orientalista
V Práškově případě však platilo, že nikdo není doma prorokem. Jeho početné české monografie z oblasti starověkých národů Blízkého východu - např. Medie (1905), Foiničané (1912) či rozsáhlé Dějiny starověkých národů východních (1897-1899) - se těšily úspěchu a byly poměrně dobře přijímány. Ač byl jejich charakter spíše popularizační, seznamovaly české čtenáře s nejnovějšími výsledky soudobé světové orientalistiky v oblasti dosud v české odborné literatuře málo dotčené. Své význačné místo si vydobyl při zpřístupňování této problematiky i jako autor četných hesel Ottova slovníku naučného. Prášek se zabýval také dalšími příbuznými tématy, zejména evropskými cestovateli po středověkém a raně novověkém Orientu. Výsledkem byla edice cestopisu Martina Kabátníka (1894), překlad Milionu Marka Pola (1902) a průkopnické studie o cestách Oldřicha Prefáta a Kryštofa Haranta.
Podstatně méně příznivě byly v odborných kruzích přijaty jeho práce ke starověkým řeckým dějinám, které Vladimír Groh dokonce označil za "zcela pochybené a plné těžkých omylů". S předními představiteli soudobé české historiografie, tzv. Gollovou školou, a zejména přímo s Jaroslavem Gollem a Josefem Pekařem nebyl Prášek - eufemisticky řečeno - právě v kordiálních vztazích. Na rozdíl od starší generace představitelů české vědy, jako byli historici Josef Kalousek, Josef Emler, Václav Vladivoj Tomek a klasický filolog Jan Kvíčala, kteří na sklonku roku 1892 s úspěchem navrhli jeho volbu dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. Souvisí s tím i velmi opatrný Práškův postoj ke klíčové otázce české vědy konce 19. století - pravosti RKZ. Kvíčala, do jehož časopisu České muzeum filologické Prášek hojně přispíval, se také stal nejhorlivějším podporovatelem Práškovy neúspěšné snahy o habilitaci z oboru starověkých dějin na filosofické fakultě české university v r. 1899. Celá kauza se táhla tři roky a vzbudila v odborné veřejnosti značný rozruch. V téže době na sebe Prášek po smrti Josefa Svátka vzal závazek pokračování v dlouholetém ambiciózním počinu - Dějinách Čech a Moravy nové doby, kam s úspěchem zpracoval vládu Josefa II. A období národního obrození (4 sv., 1903-1905).
Prášek regionalista
Roku 1908 vychází první díl monumentálního díla Brandejs-město, panství i okres, které je pro další generace regionálních historiků velmi důležitým zdrojem pro studium dějin Brandýska. Během svého penzionování se J. V. Prášek věnoval i další odborné práci, např. orientalistice, kde je jeho jméno spojeno m.j. se jménem B. Hrozného, ale také beletristické tvorbě (např. román Na hrádecké rychtě) a intenzivně také veřejné činnosti (účast v orientalistických společnostech a na konferencích, angažovanost v Brandýse nad Labem a v Klánovicích, účast v různých zájmových spolcích), ve které setrval prakticky až do konce života. J. V. Prášek zemřel v Klánovicích u Prahy 24. 12. 1924. Slavnostní pohřeb, který mu byl vypraven okresní správní komisí a obecní správou v Brandýse nad Labem, svědčí o vážnosti, jaké si dobyl u svých současníků. Velké zásluhy měl především o brandýské gymnázium, což bohužel dodnes nebylo dostatečně oceněno především v souvislosti s volbou názvu tohoto ústavu. Jako nositel odkazu dr. Justina Václava Práška vznikl ve městě vlastivědný spolek, který nese jeho jméno a který pokračuje ve snaze připomínat lidem Brandýsa a okolí jejich kořeny a minulost, bez kterých není možné připravovat kvalitní budoucnost pro toto historické město. Tento spolek zatím natočil dva videopořady z historie pro kabelovou televizi, uskutečňil pietní akt na den 150. výročí narození J. V. Práška.