Osobní stránky Tomáše Dvořáka

• Kronika rodu Dvořáků
  • Svobodné dvorství ve Zlobicích
  • Karel Dvořák st.
  • Karel Dvořák ml.
  • Bartoloměj Dvořák
  • Václav Dvořák
  • František Dvořák
  • Josef Dvořák
  • Metoděj Dvořák
  • Bohuslav Dvořák
  • Milan Dvořák
  • Tomáš Dvořák
• Vývod z předků
• Index jmen
• Index míst
• Střípky z osudů
• Lánské rejstříky
• Urbáře
• Zápisy z gruntovních knih
• Výpisky z matrik
  • ze SOA Praha
  • z AHMP
  • ze SOA Zámrsk
  • ze ZA Opava (p. Olomouc)
  • z MZA Brno
• Sirotčí registra
• Mrtvé body
• Genealogie a internet
• Ke stažení
• Užitečná literatura
• Návštěvní kniha

Střípky z osudů rodiny Walterovy, Olmerovy, Řehákovy a Kosteleckých aneb příbuzenské zajímavosti

aktuální k létu 2002, od té doby neaktulizováno

I. Jsou Řeháci naší přímí předci?

Odpověď zní ano. V následujících řádcích se pokusím tuto skutečnost objasnit. Začnu pěkně od začátku. Kořeny rodiny Řehákovy tak, jak je mám doposud zpracovány, sahají do 2.poloviny 18.stol. do tehdejší nevelké vesnice Hornopočernic (nynější Praha 9-Horní Počernice. Na gruntě č.p.36 tu hospodaří Josef Řehák s manželkou Alžbětou, rozenou Jakšovou z Vlnovsi (jedná se pravděpodobně o Vlíněves, dříve též Vlněves, nesprávně též Vlňoves, farní ves z okresu Mělník). Předpokládám, že se Josef Řehák do Horních Počernic přistěhoval, není totiž zdejším rodákem. V letech 1786-1807 se jim v Hornopočernicích rodí celkem osm dětí, z nichž nejstarší Jan (* 20.01.1786) je pokračovatelem rodové linie a přebírá hospodářství po svém otci. Žení se s Kateřinou rozenou Královou z Únětic č.28 (dnešní Praha-západ) a hospodaří dál na č.36 v Horních Počernicích. Někdy kolem roku 1817 se jim zde rodí dcera Anna a syn Josef (ostatní děti nemám dosud dohledány, chvalské matriky z této doby nejsou zatím k dispozici). Syn Josef Řehák opouští rodné Horní Počernice a 18.února 1840 se v Přezleticích č.13 žení s Terezií rozenou Svobodovou. Ve vinořské matrice oddaných z roku 1840 stojí, že nevěsta Terezie Svobodová se narodila v Bráníku č.70, je dcerou Františka Svobody, rolníka v Přezleticích č.13 a Marie, po rodu Matějíčkové z Bráníka. Tady stojí přede mnou na rozklíčování další otazník: není mi zatím známo, že by kdy na přezletickém gruntě č.13 hospodařil Svoboda a ani ve starších matrikách se tu žádní Svobodové nerodili. Nicméně vraťme se k naší svatbě v únoru roku 1840. Josefu a Terezii Řehákovým se v Přezleticích č.13 rodí v průběhu celých 28 let celkem 13 dětí – 8 dcer a 5 synů. Na syny Řehákovi štěstí neměli, až pátý syn Antonín (* 22.08.1859) je pokračovatelem rodové linie. Starší synové zemřeli v dětském věku. Podařilo se mi objasnit osudy pěti z osmi dcer Josefa Řeháka: Nejstarší dcera Marie (* 20.02.1842) se vdala 30.května 1865 za Jana France , rolníka z Dolních Počernic č.6. Jan Franc byl synem Františka France, rolníka z Dolních Počernic č.6 a Anny rozené Olmerovy z Mrzek č.8!!! To bylo pro mne obrovským překvapením. Musíme si uvědomit, že se ocitáme v době, kdy o rodině Olmerů nebylo v Přezleticích zatím ani vidu, ani slechu. Tato skutečnost mohla možná ještě v pozdější době sehrát důležitou roli, o tom ale později. Druhou dcerou Josefa Řeháka byla Anna (* 14.08.1845), která se provdala 23.července 1867 za Josefa Novotného , rolníka z Kopeče č.9, okr. Mělník. Třetí dcera Barbora (* 24.03.1850) si 16.listopadu 1875 za muže bere Karla Antoše , narozeného v Třeboradicích, syna Josefa Antoše, rolníka v Přezleticích č.18 a matky Karoliny rozené Fastové ze Spáleného Poříčí č.75, okres Plzeň. O tři měsíce později je v Přezleticích další svatba, vdává se Alžběta Řeháková (* 31.08.1852) a za muže si bere Františka Antoše , hospodářského příručníka z Třeboradic. František byl taktéž synem Josefa a karoliny Antošových, a tak si dva bratři Antošové za ženy vzali dvě sestry Řehákovy. Další dcera Ludmila Řeháková (* 17.09.1863) se vdala 21.listopadu 1888 za Františka Kindla , syna Václava Kindla, výminkáře v Přezleticích č.1, a Marie Halíkové z Přezletic. Konečně poslední a nejmladší dcera Josefa Řeháka byla Marie (* 04.07.1868), která se narodila měsíc po smrti svého otce. Marie byla již druhou Marií v pořadí, což mě také zarazilo. Vysvětluji si to tím, že Marie I. Řeháková byla o celých 26 let starší než její sestra Marie II., při jejímž narození byla již Marie I. provdaná za Jana France a bydlela v Dolních Počernicích. Vrátím se k mladší Marii (*1868), ta si za muže 18.září 1894 bere Františka Fišera , syna Václava Fišera, hostinského z Přezletic č.3, rodem ze Šestajovic a matky Anny rozené Strnadovy z Jiren č.31. Dcery jsem tímto vyčerpal a nezbývá mi než zmínit také osudy již výše uvedeného pátého syna v pořadí Antonína Řeháka (* 22.08.1859 v Přezleticích č.13). Předtím ale musím ještě zmínit tragickou událost, která se udála na začátku září roku 1879 v Přezleticích č.13. 8.září 1879 totiž kaplan Vojtěch Zika do matriky zemřelých zapisuje: „ místo – Přezletice č.13; jméno – Terezie, vdova po + Josefu Řehákovi, rolníku z Přezleticích, rozená Svobodová z Bráníka; stáří – 57 let; poznámka – Dle úmrtního lístku č.64 skočila zesnulá v stavu nepříčetném do studně a utrpěla více těžkých poranění, následkem kterých ihned skonala; táž byla 19.srpna jsouc těžce nemocna zaopatřena a poněvadž byla vůbec co zbožná křesťanka známa, jest důměnka samovraždy při zdravém rozumu úplně vyloučena, pročež byla od p. Vojtěcha Ziky, kaplana, po katolicku pohřbena. “

Děti Josefa Řeháka a Terezie roz. Svobodové:

			Manžel/ka
Jan	* 22.12.1840	† 28.12.1840
Marie I.	* 20.02.1842		Jan Franc
František	* 02.05.1844	† 02.05.1844
Anna	* 14.08.1845		Josef Novotný
Josef	* 31.10.1847
Barbora	* 24.03.1850		Karel Antoš
Alžběta	* 31.08.1852		František Antoš
Antonín I.	* 14.01.1855	† 20.03.1857
Antonie	* 02.07.1857
Antonín II.	* 22.08.1859	† 15.04.1886	Antonie Kostelecká
Kateřina	* 17.09.1861
Ludmila	* 17.09.1863		František Kindl
Marie II.	* 04.07.1868

II. Čtrnáct dětí Antonie rozené Kostelecké

Tři roky po tragické smrti své matky si syn Antonín Řehák bere za ženu Antonii Marii Kosteleckou z Vinoře č.26. Antonie se narodila 15.srpna 1860 Antonínu Kosteleckému , pololáníku ve Vinoři č.26 a Anně rozené Řehákové z Horních Počernic č.36!!! Tady se vracím o několik vět zpět, kde jsem psal o dvou mně dosud známých potomcích Jana a Kateřiny Řehákových z Horních Počernic. Ano, je tomu opravdu tak, 20.února roku 1882 byl ve Vinoři opravdu uzavřen sňatek mezi pokrevně příbuznými Antonínem Řehákem a Antonií Kosteleckou (viz přílohu č.1). K uzavření sňatku tehdy oba snoubenci potřebovali „Dispenze od překážky příbuzenství II.stupně pobočního“, a to církevní od k.a. konsistoře Pražské, vydané 13.02.1882 a politické od c.k. místodržitelství Pražského ze dne 09.02.1882. Už 10.listopadu 1882 se jim v Přezleticích č.13 rodí první potomek, syn Antonín , jenž ale za čtyři měsíce umírá na „zánět trubic“. Druhým dítětem, byla dcera Anna Alžběta , narozena 19.listopadu 1883, provdaná 23.10.1906 za Josefa Svobodu , rolníka v Přezleticích č.22, s nímž měla dvě děti: Josefa (* 24.10.1906 a Marii Svobodovi (* 03.07.1912). Třetím a posledním potomkem Antonína a Antonie Řehákových byl druhý syn Antonín (* 02.12.1885), který ale zemřel 14 dní po porodu na „božec“ (psotník). Posledním proto, že otec Antonín Řehák skonává 15.dubna 1886 v rodných Přezleticích ve věku nedožitých 27 let na „tuberkuli plic“. Tuberkulosa si tehdy opravdu nevybírala, v těchto dobách na tuto zákeřnou chorobu umírají děti, dospělí i starci, a to zdaleka nejen z nuzných poměrů. Na stejnou diagnosu umírají i děti hraběte Černína a rodiny Schoellerovy ze Ctěnického zámku. Mladá vdova Antonie Řeháková s tříletou dcerou zůstává v Přezleticích č.13 sama a nutně potřebuje hospodáře do domu. Proto půl roku po smrti prvního manžela se vdává podruhé za svobodného Františka Olmera z Mrzek č.8. František se narodil v Mrzkách č.8, vísce u Českého Brodu, Janu Olmerovi , rolníku z Mrzek č.8 a Anně rozené Walterové z Přezletic č.14!!! To, jaké mám doposud teorie o tom, jak se do Přezletic přiženil František Olmer z poměrně vzdálených Mrzek, si prozatím ponechám na jiný odstavec. Nicméně rodiště jeho matky už leccos napovídá. František se ihned ujímá hospodaření na statku č.p.13 v Přezleticích. Z vyprávění se traduje, že začátky neměl zrovna jednoduché, statek byl zatížen nemalými dluhy po předchozím hospodáři, a tak se musí pořádně ohánět. K oddlužení statku mu prý pomohl prodej písku ze své parcely v přezletickém Podskalí. Nicméně ani ne rok po svatbě se mu rodí první syn Josef (* 12.08.1887). Josef byl prvorozeným synem, a tak by mu býval asi připadl statek po rodičích. Do jeho osudu, jakož i tisíců dalších v naší zemi, zasáhla těžce světová válka. Josef totiž svůj krátký život končí v Polsku na frontě. Nepadl v boji, nýbrž se snad škrábl do nohy a zemřel na celkovou sepsi (otravu krve), pohřben je v polském městě Tarnově. Druhým potomkem byla dcera Marie (* 28.03.1889). I na ní se podepisuje tehdejší těžká doba. Mařenka umírá ve čtyřech letech (05.03.1893) na „variolu“ (pravé neštovice). Byla prý milovaným dítětem otce Františka Olmera, jenž její smrt prý těžce nesl. Třetím potomkem v pořadí byla dcera Antonie (* 25.03.1890). Antonie Olmerová se provdala 6.září 1919 za Františka Vyhnálka , rolníka ze Kbel, s nímž se jí narodil syn František (* 08.05.1921) a dcera Anna (* 08.12.1923). Antonie se dožila požehnaného věku, zemřela ve věku 92 let. Čtvrtým dítětem Františka Olmera byla dcera Božena (* 08.08.1891), která zemřela 14 dní po porodu na „psotník“. Pátým dítětem, synem, byl František (* 09.07.1893), jehož život také nebyl dlouhý, zemřel v Přezleticích ve věku 16 let (31.08.1909) na „miliární tuberkulosu“. Tři roky po něm se narodil další syn Antonín (* 18.01.1896), který se po smrti svých starších bratrů stal dědicem rodinného statku. Žení se až po smrti svého otce ve zralém věku 40 let. Za ženu si bere v Poděbradech o 12 let mladší Marii rozenou Kůrkovou z Polabce u Poděbrad. Antonín Olmer přebírá přezletické hospodářství po svém otci. S Marií Kůrkovou má v Přezleticích tři děti: Annu (* 18.05.1938), Boženu (* 24.10.1939) a Antonína (* 21.11.1941). Prostřední Boženka umírá v dětském věku. Jeho život ale není dlouhý, umírá 1.března 1950 v mužném věku 54 let. Dalšími potomky Františka a Antonie Olmerových jsou dvojčata Marie a Božena (* 20.03.1898). Marie se vdala také v pozdním věku 11.ledna 1933 u sv. Lidmily na Královských Vinohradech za vdovce, stavbyvedoucího Emanuela Bělinu z Dolních Měcholup, s nímž vyvdala syna Bohumila . Další děti s ním už nemá. Zemřela 27.listopadu 1964 ve věku 66 let, pohřbena je na hřbitově v Dubečku. Božena se vdala 27.září 1925 ve Vinoři za Jana Veselého , speditéra a majitele autodopravy z Královských Vinohrad. 28.května 1926 se jim narodil jediný syn Jan , jehož oba dva rodiče přežívají. Božena Veselá zemřela v Praze v květnu 1973 ve věku 75 let. Už devátým potomkem Františka Olmera byl syn Alois (* 30.07.1901), jenž ale zemřel 14 dní po narození na „debilitas congenita“, což mohlo tenkrát představovat nějakou vrozenou vadu. Aloise následoval syn Václav (* 11.08.1902). Václav Olmer se neoženil, zemřel jako svobodný 3.února 1966 ve věku nedožitých 64 let. A konečně nejmladším a posledním potomkem Olmerových byla dcera Ludmila (* 13.03.1904). Ludmila se vdala 17.ledna 1929 u sv. Lidmily za Františka Horáka , obchodníka, rodem ze Lhoty pod Libčany č.18, s ním měla jediné dítě - dceru Janu (* 26.12.1929). Ludmila Horáková zemřela v měšické nemocnici 30.listopadu 1986 ve věku 82 let. Matka Antonie Olmerová, ovdovělá Řeháková, rozená Kostelecká umírá v Přezleticích č.13 28.srpna 1923 ve věku 63 let. Její muž František Olmer jí o téměř 13 let přežívá a umírá 16.ledna 1936 taktéž v Přezleticích č.13.

A abych nezapomněl odpovědět na otázku, kterou jsem si položil v nadpisu první kapitoly. Mám-li mluvit za nás všechny, potomky některého z dětí Františka Olmera a Antonie Kostelecké, tak Řeháci opravdu našimi přímými předky jsou, a sice přes rodinu Kosteleckých, neboť matka Antonie Kostelecké byla Anna Řeháková a první muž Antonie Kostelecké byl jejím synovcem.

Děti Antonie roz. Kostelecké a Antonínem Řehákem a Františkem Olmerem:

	Řehákovi		Manžel/ka
Antonín I.	* 10.11.1883	† 10.03.1883
Anna	* 19.11.1883	† 21.08.1953	Josef Svoboda
Antonín II.	* 02.12.1885	† 15.02.1886
	Olmerovi
Josef	* 12.08.1887	† 1914-1918
Marie I.	* 28.03.1889	† 05.03.1893
Antonie	* 25.03.1890	† 26.07.1982	František Vyhnálek
Božena I.	* 08.08.1891	† 27.08.1891
František	* 09.07.1893	† 31.08.1909
Antonín	* 18.01.1896	† 01.03.1950	Marie Kůrková
Marie II.	* 20.03.1898	† 27.11.1964	Emanuel Bělina
Božena II.	* 20.03.1898	† __.05.1973	Jan Veselý
Alois	* 30.07.1901	† 14.08.1901
Václav	* 11.08.1902	† 03.02.1966
Ludmila	* 13.03.1904	† 30.11.1986	František Horák

Dál po potomcích do současnosti pokračovat nebudu, neboť jsem tuto záležitost nekonsultovat se všemi, kterých se to týká a o kterých bych tu psal a kterým by se třeba nemuselo zamlouvat, že o nich píši.

III. A co ty Walterovi, kdo to vlastně je?

Musím odpovědně říct, že na otázku, kterou jsem si položil v tomto nadpisu, nedokážu dosud úplně beze zbytku odpovědět ani já. Řeknu-li, že se jedná o starou přezletickou rodinu, bude se asi většina dnešních Přezleťáků divit, neboť opravdu dnes již v obci nežije nikdo tohoto jména a paměť nejstarších rodáků přestává stačit. Ale opravdu selská rodina Walterů hospodaří v Přezleticích už na začátku 18.století a možná i dříve (musím dohledat) a vezmeme-li v úvahu, že Přezletice v roce 1654 byly vsí úplně pustou, nejspíše vydrancovanou a vypálenou od švédských vojsk na konci třicetileté války (viz Berní rula), jedná se opravdu o jednu z prvních rodin, které Přezletice tehdy obsadily. Při vzpomínání na jiná jména tehdejších obyvatel Přezletic, mě nenapadá žádná jiná rodina, která by bez přerušení žila v Přezleticích až do konce 19.století tak, jak právě Walterovi. Při pohledu na jméno Walter, se stále nemohu ubránit pocitu, že se nejednalo o Čechy (čas ukáže, jestli jsem se mýlil, anebo to zůstane jen v říši dohadů). Mimochodem těch německy vzhlížejících jmen byla tehdy v Přezleticích naprostá většina a nebylo by to nic neobvyklého. Počet českého obyvatelstva po třicetileté válce povážlivě klesl a represe vůči původnímu obyvatelstvu byly obrovské a nejednalo se jen o násilnou katolisaci. Pro zajímavost v roce 1612 byly na Brandýsku jen dvě fary katolické. Ale vraťme se k Walterům. Vynechám tu několik pokolení přezletických sedláků tohoto jména, hospodařících na gruntě č.p.14, ač ji mám docela podrobně zpracovanou, a poskočím dál na začátek 19.století, který nás v souvislosti s tématem této práce zajímá. V této době na gruntě č.14 hospodaří Jan Walter se ženou Magdalenou rozenou Purnochovou z Líbeznic č.24. Jan se narodil 29.října 1769 v Přezleticích č.14 Josefu Walterovi , sousedu z Přezletic č.14 a Anně Novotné z Přezletic č.31. Jan Walter ale umírá mladý 25.ledna 1806 na „horkou nemoc“ (nachlazení, nejpravděpodobněji zápal plic). V dubnu téhož roku se jeho žena Magdalena vdává podruhé za Jana Novotného z Přezletic, s nímž má ještě dvě děti, z prvého manželství pak ještě čtyři (ze sedmi) po Janu Walterovi. Čeká se v podstatě na to, až nejstarší syn Jan dospěje a převezme statek na svá bedra, což se také v roce 1817 děje. Jan ml. Walter (* 06.09.1795) se žení 17.února 1817 v Polehradech (dnešní Polerady) s Annou Strachovou , dcerou Matěje Stracha , sedláka a rychtáře v Polehradech č.2 a Anny roz. Pokorné z Čakovic č.8 (dnešní Čakovičky). V Přezleticích č.14 se jim poté rodí celkem sedm dětí:

Děti Jana a Anny Walterových:

			Manžel/ka
Alžběta	* 24.12.1817		Jan Ryčl
Josef	* 01.03.1819	† 11.12.1819
Marie	* 07.12.1820		Jan Kejř
Anna	* 11.10.1822	† 06.10.1887	Jan Olmer
František	* 29.04.1825	† 07.03.1895	Marie Boháčková
Josef	* 04.01.1829
Syn	* 08.07.1838	† mrtvě nar.

Hlavní je již uvedeno výše v tabulce, tak jen ve stručnosti. Prvním dítětem byla dcera Alžběta , která se 31.ledna 1837 provdala za Jana Ryčla , chalupníka z Přezletic č.18, syna Jana Ryčla, výminkáře tamtéž, a Lidmily Junkové z Mochova č.17. Následoval syn Josef , jenž zemřel v dětském věku na „psotník“. Třetím potomkem byla dcera Marie . 7.července 1840 se vdala za Josefa Kejře , pololáníka v Libčicích č.6, syna Matěje Kejře, pololáníka tamtéž, a matky Kateřiny rozené Titěrové z Libčic č.8. Další dcerou, která nás eminentně zajímá, neboť se jedná o našeho přímého předka, byla dcera Anna (* 11.10.1822). Anna Walterová se totiž 3.února 1845 provdala za Jana Olmera , chalupníka z Mrzek č.8, syna Václava Olmera , chalupníka tamtéž, a matky Anny rozené Šmídové z Mrzek č.18. Dalším dítětem a budoucím dědicem usedlosti č.14 v Přezleticích byl vlastně vůbec posledním hospodář s příjmením Walter v Přezleticích – syn František . František se oženil v roce 1846 s Marií rozenou Boháčkovou rodem ze Stiboře č.9 (dnešní Lstiboř, hejtm. Český Brod), dcerou Františka Boháčka, sedláka ve Stiboři č.9, a matky Barbory Černé z Miškovic č.5 (jedná se o ves u Českého Brodu, nikoliv na území dnešní Prahy-9). František Walter hospodaří dál na č.p.14 v Přezleticích a ačkoliv má zde s Marií celkem osm dětí, nemá svého nástupce. Narodí se mu totiž celkem šest dcer, starší syn Antonín zemře jako dítě a o osudu nejmladšího potomka Josefa nemám informace. Z vyprávění přezletických starousedlíků se traduje, že měl František Walter svůj statek propít a prohospodařit. Jednalo se o jeden z největších statků v obci, svým položením podobný sousednímu č.p.13. Dnes je jeho pozemek z většiny rozparcelován a zastavěn menšími domky. Pravděpodobně v původním stavení, nesoucí i stejné č.p., bydlí dnes rodiny Fiegrova. František Walter zemřel v Praze ve všeobecné nemocnici 7.března 1895 na zápal plic a krvácení do mozku. Záhadou mi zůstává také jeho mladší bratr Josef, o jehož osudem nevím zhola nic. V roce 1838 se ještě již poměrně starým manželům Janu a Anně Walterovým rodí mrtvý syn. Jan Walter zastával také v rodné obce po nějakou dobu funkci rychtáře. Jeho manželka Anna zemřela v Přezleticích 9.června 1861 ve věku 63 let na „ochrnutí mozku“. Její muž jí přežívá o celých 24 let a umírá zde 24.července 1885 ve věku 90 let.

IV. Z Přezletic do Mrzek a zpět

Mezitím jejich dcera Anna, provdaná za Jana Olmera v Mrzkách č.8, má s ním zde celkem šest dětí:

Děti Jana a Anny Olmerových:

			Manžel/ka
Josef	* 13.04.1846
Marie	* 24.11.1847		Václav Záruba
Jan	* 25.06.1850	† 27.08.1939	Marie Zounková
Dcera	* 02.09.1856	† mrtvě nar.
Václav	* 10.10.1859	† 12.12.1859
František	* 26.07.1861	† 16.01.1936	Antonie Kostelecká

O životě nejstaršího Josefa toho moc nevím, ale je možné, že se přiženil

do nedalekého Nedvězí a hospodařil zde na č.p.5. Mladší Marie se vdala za Václava Zárubu , rolníka z Mrzek č.4. Další syn Jan je pokračovatelem rodové linie Olmerů z Mrzek, později Tismic. Oženil se s Marií Zounkovou , dcerou rolníka z Mrzek. Zemřel v Tismicích 27.srpna 1939 ve věku 89 let. Jeho potomci dnes žijí v Praze a již jsme je také navštívili. Konečně nejmladším potomkem byl syn František (* 26.07.1861), náš přímý předek. Už jsem v prvé kapitole psal o tom, jak v Přezleticích č.13 ovdověla mladá hospodyně a jak potřebovala do chalupy hospodáře, jímž se stal právě František Olmer z Mrzek č.8 (viz přílohu č.2). Dříve jsem nemohl pochopit, jak se mohl v roce 1886 člověk přiženit do vesnice vzdálené dobrých 35 kilometrů od své rodné, když v té době kromě koňské dopravy žádná neexistovala. Přikládal jsem to dobré práci dohazovačů, kteří měli zájem na dobrém míšení genů, a tak dohazovali partnery ze vzdálenějších míst, což myslím samozřejmě jako žert. V našem případě tu ale hrálo roli ještě něco jiného, což je už z předchozího textu jistě zřejmé. A byly to nejméně dva faktory:

1. František Olmer se do Přezletic z Mrzek samozřejmě nepřiženil „jen tak“. Vždyť jeho matka byla za svobodna Walterová, narozená v Přezleticích v sousedním statku než na který se přiženil. Nedožila se pravda vysokého věku, zemřela v Mrzkách č.8 6.října 1887 ve věku 55 let, ale svatbu svého nejmladšího syna ještě zažila a na jejím plánování se jistě podílela. Pro ženicha Františka Olmera nebyly jistě Přezletice vesnicí úplně neznámou, vždyť zde měl dědečka Jana Waltera, který se jen o rok nedožil vnukovy svatby.

2. Nyní se musíme vrátit na úplný začátek, kdy jsem psal o osudech rodiny Řehákovy z Přezletic č.13. Psal jsem o tom, jak z 13 dětí se dvě sestry vdaly za bratry Antošovi, jedna zase za Kindla a jiná za Františka France z Dolních Počernic č.6. Zmínil jsem i o tom, že matkou Františka France byla Anna roz. Olmerová z Mrzek č.8. Tato Anna Olmerová byla vlastní sestrou Jana Olmera, rolníka z Mrzek a tetou našeho Františka Olmera, pozdějšího rolníka v Přezleticích č.13. Zní to složitě, ale ono to taky docela složité je. Mohlo se to odehrávat nějak takto: v Přezleticích hospodaří Antonín Řehák se svou ženou Antonií (Kosteleckou), čtyři roky po svatbě ale umírá. Jedna z jeho sester je provdaná v Dolních Počernicích, její tchýně je z rodu Olmerů z Mrzek, kde mají právě svobodného mládence na ženění. Vše se domluví a je ruka v rukávu (viz přílohu č.3).

Těžko dnes hledat pravdu. Jak to tak bývá, bude asi někde uprostřed. Myslím oba mnou výše uvedené faktory hráli nějakou roli. Nicméně pro úplnost. Naše rodina není vůbec žádnou výjimkou, že má kořeny na Českobrodsku. Při listování matrikami jsem již mnohokrát narazil na zmínku o vesnicích z tohoto regionu.

V. Kůrkovi z Polabce a Chlebů

Celý text se točí kolem příbuzenských vztahů se zaměřením na různé zajímavé okolnosti, u kterých se později ukáže, že nejsou náhodnými, nýbrž že jim něco předcházelo, nejčastěji to mohlo být nějaké doporučení – dohození. Nemohu se proto nezmínit o dalším takovém podobném případu, který je nám časově nejblíže a který nám mohou žijící pamětníci dosvědčit, a my se nemusíme tak pohybovat v oblasti dohadů. V předešlém textu jsem se již zmínil o Antonínu Olmerovi (*1896), dědici usedlosti č.p.13 v Přezleticích, psal jsem i o tom, jak si nedlouho po smrti svého otce Františka Olmera bere v Poděbradech za ženu Marii rozenou Kůrkovou z Polabce u Poděbrad. Sňatek to nebyl, jak se dá už asi vytušit, také úplně náhodný, tentokrát se dobrozdání dostalo od příbuzenstva z Vinoře. Ve Vinoři je totiž teprve čtyři roky vdaná Markéta rozená Kůrková , původem ze Chlebů, za Antonína nejml. Kosteleckého . Antonín Kostelecký byl posledním nositelem příjmení Kostelecký ze selského rodu z Vinoře č.p. 26. Ženil se také ve zralém věku 44 let ve Chlebech u Nymburka s o devatenáct let mladší Markétou Kůrkovou. Nicméně dále žijí na statku Kosteleckých ve Vinoři. Zpočátku s nimi bydlí Antonínovi rodiče. Matka Marie rozená Strachová z Jenštejna umírá zde 24.ledna 1927 ve věku 67 let. Otec Antonín Kostelecký st. se dožije ještě 2.svět.války a umírá 22.května 1942 ve věku 84 let. Vraťme se ale ke Kůrkovým. Už dříve, než jsem se dopídil toho, že Markéta Kostelecká byla za svobodna Kůrková, věděl jsem z vyprávění, že to byla právě ona, která se zasloužila o to, že se bratranec jejího muže oženil za Marii Kůrkovou. Nemám zatím sice zpracováno to, jakým způsobem jsou Kůrkovi ze Chlebů u Nymburka příbuzní s Kůrkovými z Polabce, ale nepochybuji o tom, že jsou. Zbývá mi tu uvést ještě pár poznámek o životě rodiny Antonín Kosteleckého ml. Antonín se nedočká ve Vinoři se svou ženou žádného potomka, umírá bezdětný jen tři roky po smrti svého otce 27.listopadu 1945 ve věku 57 let. Z vyprávění se traduje, že za 1.svět.války byl „polním četníkem“ v tehdejších rakouských službách. Měl prý na svědomí život několika desertérů, pozdějších ale vlastenců. V roce 1918 po válce panovali ve Vinoři, aby byl dokonce oběšen. Poté se straní společenských akcí, nechodí do hospody atd. Po jeho smrti se Markéta Kostelecká podruhé provdala za Františka Kubíčka (28.01.1947). Jejich manželství trvá ale jen tři roky, František Kubíček umírá v roce 1950 ve věku 47 let. Nadvakrát ovdovělá Markéta Kubíčková umírá až v roce 1985 ve věku 78 let.